Tento web obsahuje aplikace Google Adsense a Google analytics, které využívají data ze souborů cookie, více informací. Používání této stránky vyjadřujete souhlas s využitím těchto dat. Využívání dat ze souborů cokie lze zakázat v nastavení Vašeho prohlížeče.

2. Sluneční záření jako zdroj energie

Autor: Jiří Škorpík, skorpik@fme.vutbr.cz

Historie technologií pro přímé využití sluneční energie je relativně krátká, o to dynamičtěji její rozvoj probíhá v současnosti. Tomuto trendu hodně napomáhá skutečnost, že využívání sluneční energie je dostupné všude a je ekologické.

Slunce je zdrojem životodárné energie v tak obrovském množství, že je téměř nemožné, aby lidstvo někdy pocítilo její nedostatek. Je pouze na člověku jestli ji dokáže využít.
1.61 Slunce je zdrojem životodárné energie v tak obrovském množství, že je téměř nemožné, aby lidstvo někdy pocítilo její nedostatek. Je pouze na člověku jestli ji dokáže využít.

Tepelný tok ze Slunce na Zemi

Sluneční energie je proud elektromagnetického záření, v tomto případě nazývaného jako sluneční záření. Slunce lze považovat za černé těleso, což podle Planckova vyzařovacího zákona značí, že září v rozsahu vlnových délek odpovídající teplotě povrchu Slunce 5770 K. Zároveň nejvíce energie vyzařuje v oblasti vlnových délek viditelného záření viz spektrální zářivost černého tělesa a Slunce např. [1, s. 64].

Střední vzdálenost Země od Slunce v měřítku.
2.503 Střední vzdálenost Země od Slunce v měřítku.
149,6·10(6) km střední vzdálenost Země od Slunce; 1348,333 W·m-2 sluneční konstanta(1); 172 000 TW zářivý výkon Slunce dopadající na hranici atmosféry Země (násobek sluneční konstanty a kruhového stínu Země); 299 793 km·s-1 rychlost světla ve vakuu; 8:19 min doba, za kterou urazí záření vzdálenost Slunce-Země. Na tomto obrázku má Slunce průměr 1,392 mm a Země 0,0128 mm. Zdroj [2]
(1)Sluneční konstanta
Celkové množství sluneční energie (ve všech vlnových délkách), které dopadá za jednotku času [s] na jednotku plochy [m2] umístěnou kolmo na směr paprsků, ve střední vzdálenosti Slunce – Země.
● 1 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●

Země nepohltí celý zářivý výkon Slunce směrem k Zemi. Ta část záření, kterou pohltí, po různých přeměnách nakonec zvýší vnitřní tepelnou energii Země a je vyzářena zpět do vesmíru, společně s geotermální energii a dalšími energiemi (kinetická energie dopadající meteoritů, slapová energie, energie uvolněná z jaderných reakcí...). V opačném případě by byla narušena energetická rovnováha Země, a její teplota by se začala zvyšovat. Naopak pokud by Země vyzařovala do okolního vesmíru více energie, došlo by k ochlazování Země:

Bilance slunečního záření při průniku atmosférou Země.
3.62 Bilance slunečního záření při průniku atmosférou Země.
100 % představuje zářivý výkon směrem k Zemi; 31 % odraz od horních vrstev atmosféry; 17,5 % pohlceno atmosférou; 32,7 % dopadá na oceány; 4,3 % odraz od souše; 14,4 % pohlceno souší (přeměněno na entalpii Země); 0,1 % spotřeba na fotosyntézu.

Slunce

V jádru Slunce probíhá za vysokého tlaku a teploty jaderná syntéza vodíku, respektive jeho izotopů deuteria a tritia, za vzniku jader helia. Přitom se uvolňuje velké množství energie v podobě velmi krátkovlnného záření gamma. Tato energie se na povrch Slunce dostává částečně vedením a v blízkosti povrchu konvekcí. Přitom dochází k rozptýlení, k pohlcení a znovu vyzáření energie tak, že na povrchu Slunce už je vyzařována energie v mnohem širším spektrum záření než gamma. Více jak polovina veškeré vyzařované energie je v oblasti viditelného spektra, které se nazývá světlem. Doba, za kterou se energie z jádra dostane na povrch Slunce, je přibližně 2 000 000 let:

slunce
4.64 Slunce.
H 81,76 % objemový podíl vodíku; He 18,17 % objemový podíl helia; 1,987·1030 kg hmotnost; 1 392 000 km průměr; 480 000 km průměr jádra; 15 000 000 K teplota v jádru; 5 770 K teplota fotosféry (viditelný povrch); 3,826·10(20) MW zářivost Slunce. Literatura: [1], [2], [6, s. 313] fotografie Slunce [12] – pořízena během jedné z misí na stanici Skylab v roce 1973.
● 2 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●

Využití sluneční energie

Ohřev atmosféry a povrchu Země je hlavním zdrojem klimatických procesů. Pomocí těchto procesů je na Zemi udržováno klima vhodné pro Život, protože bez Slunce by na Zemi byla teplota pouze -263 °C (bez geotermální energie -270 °C). Navíc světlo zajišťuje fotosyntézu a vidění.

Člověk sluneční energii využívá k výrobě jiného druhu energie mnoha přímými způsoby. Především se využívá pro vytápění pomocí solárních kolektorů, pro výrobu elektrické energie v solárních elektrárnách buď na principu přímé přeměny (tzv. fotovoltaický systém) nebo pomocí koncentrování slunečních paprsků pro ohřev pracovního media tepelných motorů s vnějším přestupem tepla:

Obecné dělení sytému využití slunečního záření a jejich příklady.
5.65 Obecné rozdělení systému využití slunečního záření a jejich příklady.
(a) pasivní systém využití – vnější plášť budovy je konstruován tak, aby zachytil co největší množství energie v topném období (uplatňování pasivního systému na budovách se nazývá solární architektura); (b) fototermický systém – přeměna sluneční energie na vnitřní tepelnou energii pracovní tekutiny například ve slunečním kolektoru (viz níže); (c) fotovoltaický systém – přímá přeměna sluneční energie na energii elektrickou (viz níže). Fototermický a fotovoltaický systémy patří do skupiny tzv. aktivních systémů využití.

Intenzita slunečního záření na povrchu Země

Intenzita slunečního záření na povrchu Země je množství sluneční energie v kWh dopadající na m2. Intenzita je závislá na zeměpisné šířce, na počasí v dané oblasti – přesněji na množství oblačnosti.

Intenzita slunečního záření je součtem intenzity přímého záření(2) a intenzity difuzního záření(3):

Intenzita slunečního záření blízko povrchu Země.
6.504 Intenzita slunečního záření blízko povrchu Země.
I [W·m-2] intenzita slunečního záření blízko povrchu Země; Ip [W·m-2] intenzita přímého sluneční záření; ID [W·m-2] intenzita difuzní sluneční záření. Zdroj: [4, s. 39].
(2)Přímé záření
Sluneční záření, které při průchodu atmosférou není odraženo ani pohlceno a znovu vyzářeno.
(3)Difuzní záření
Sluneční záření, které se odrazilo od částeček obsažených v atmosféře (vodní kapky, prach...) a změnilo směr. Vlnová délka tohoto záření zůstává stejná jako před odrazem. Množství difuzního záření závisí na oblačnosti a znečištění atmosféry. Tyto jevy naopak zmenšují množství přímého záření. Například při zatažené obloze dopadá na povrch Země pouze difuzní záření.
● 3 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●
Množství sluneční energie dopadající na povrch České republiky.
7.63 Množství sluneční energie dopadající na povrch České republiky [3].
Jedná se o úhrn záření dopadající kolmo na povrch země při jasné bezoblačné obloze. Jak je patrné, množství energie se rychle zvyšuje s nižší zeměpisnou šířkou – v Alžírsku již dosahuje měrné množství dopadajícího záření úhrnu 2000 kWh·m-2.

Při výpočtu úhrnné sluneční energie dopadající na libovolný povrch je třeba vycházet i z údaje o skutečné době slunečného svitu v daném období, místo pro které je výpočet prováděn a z naklonění povrchu vůči přímému záření:

Denní úhrn sluneční energie dopadající na m<sup>2</sup> plochy.
8.505 Denní úhrn sluneční energie dopadající na m2 plochy.
QS den [kWh·m-2] denní úhrn sluneční energie energie dopadající m2 plochy; τ- [-] poměrná doba slunečního svitu; τskut [hod] skutečná doba slunečního svitu; τteor [hod] teoretická doba slunečního svitu (100% bezoblačná obloha); QS den teor [kWh·m-2] úhrnná sluneční energie dopadající na daný povrch při daném znečištění atmosféry bez oblačnosti za celý den (bývá tabelována v závislosti na stupni znečištění atmosféry a úhlu orientaci osluněné plochy); QD den [kWh·m-2] úhrn energie dopadajícího difuzního záření na 1 m2 plochy. Literatura [4, s. 39] (jsou zde i potřebné tabulky).

K tomu, aby bylo možné odečíst z tabulek požadované hodnoty, je nutné definovat orientaci vyšetřované plochy vůči Slunci:

Dopad slunečního záření na obecně položenou plochu. 9.66 Dopad slunečního záření na obecně položenou plochu.
a [°] azimut Slunce; as [°] azimut osluněné plochy; α [°] sklon plochy od vodorovné roviny; h [°] výška Slunce nad obzorem; γ [°] úhel dopadu slunečních paprsků. Literatura [4, s. 24].
● 4 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●

Systém pro ohřev tekutin a akumulaci tepla

Pomocí solárních kolektorů lze ohřívat vodu, vzduch nebo jiné látky. Sluneční energie lze těmito způsoby využívat jak pro vytápění, výrobu elektrické energie, tak i v chemickém průmyslu. Sluneční kolektor bývá v ČR nejčastěji spojován s ohřevem vody pro užitkové účely (teplá užitková voda), pro vytápění (ústřední vytápění vodním nebo vzduchovým okruhem).

Sluneční energie je neregulovatelný zdroj energie, proto solární systém bývá obvykle vybaven i malou akumulační nádrží pro zachycení a uložení nadbytečného tepla. Tím se vyrovnává nerovnoměrnost solárních zisků se spotřebou tepla alespoň v průběhu jednoho dne. V  zeměpisných šířkách ČR je velmi obtížné (především investičně a v některých případech i prostorově) realizovat zařízení s celoroční akumulací tepla pro daný objekt. Kvůli tomu je nutné, zdroj tepla založený na sluneční energii doplnit dalším zdrojem (elektřina, kotel, biomasa...), který zajistí dostatečný tepelný výkon i v zimních měsících:

Schéma jednoduchého zařízení pro ohřev teplé užitkové vody. 10.67 Schéma jednoduchého zařízení pro ohřev teplé užitkové vody.
1 solární kolektor; 2 potrubí okruhu s teplo-nosným médiem(4); 3 oběhové čerpadlo; 4 akumulace tepla ve formě ohřáté kapaliny(5); 5 pojistný ventil; 6 expanzní nádoba; 7 zpětná klapka; 8 ohřívák akumulační kapaliny solárním teplem; 9 ohřívák teplé užitkové vody nebo na vytápění objektu; 10 elektrické přitápění. Celý okruh musí být vybaven pojistným ventilem proti vzrůstu tlaku vlivem přehřátí (vyvedení výfuku pojistného ventilu viz norma). Expanzní nádoba vyrovnává tlakové pulzace (aby nedocházelo ke zbytečnému otvíraní pojistného ventilu).
(4)Teplo-nosné médium
Nejčastěji se jedná o směs vody, nemrznoucí kapaliny a antikorozní kapaliny. Nutno, při výběru teplo-nosného média, také přihlížet k jejich termokinetickým vlastnostem (např. příměsi ve vodě mohou výrazně měnit její viskozitu apod.) a vlivům na okolí v případě havárie. Více o požadavcích a některých nejčastějších typech teplo-nosných médií např. v [5, s. 102].
● 5 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●
(5)Akumulace tepla ze solárních zisků
Dodávají se zařízení se schopností akumulace tepla po dobu několika hodin – základní, krátkodobá akumulace, jednoho dne – denní akumulace, po dobu týdne – týdenní akumulace, po dobu několika měsíců – sezónní akumulace. Nejčastěji se jako akumulační kapalina používá voda s akumulační schopností 0,20,3 GJ (55,683 kWh) [13]. V případě krátkodobé akumulace je akumulační nádoba z ocelové tepelně izolované nádoby s přetlakem vody do 0,2 MPa o objemu kolem 600 l (princip akumulace a konstrukce těchto nádob např. v [5, s. 73]), které lze snadno umístit v bytě či domě (tepelné ztráty nádoby zůstávají uvnitř objektu). Pro delší akumulaci se používají větší beztlaké izolované nádoby umístěné dále od spotřeby tepla např. ve sklepě nebo zakopané u objektu. Pro dlouhodobou sezónní akumulaci tepla se podle používají nadzemní nebo podzemní nádrže s teplou vodou, solární akumulační rybníky naplněné směsí vody a soli, podzemní kaverny naplněné teplou až horkou vodou, zemní horninové akumulátory a akumulátory Aquifer [13]. Příklad schématu zařízení s dlouhodobou akumulací tepla je uveden v [4, s. 67].

Solární kolektor

Je to sběrač slunečního záření, jehož prostřednictví je ohřívána pracovní látka, nebo je solární energie koncentrována do určitého místa. Dokonalý sluneční kolektor transformuje sluneční energii záření na entalpii beze zbytku. Tato přeměna se děje při dopadu slunečního paprsku na plochu absorbéru, kterým je pohlcen. Absorbér vyzařuje zpět do prostoru elektromagnetické záření, přičemž intenzita vyzařování odpovídá teplotě jeho povrchu. Toto záření představuje ztrátu na výkonu kolektoru, proto dokonalý povrch absorbéru by měl mít součinitel relativní absorpce rovnu 1 a emisivitu rovnu 0. V reálných podmínkách lze pomocí nanesení selektivní vrstvy(6) dosáhnout poměru součinitele relativní absorpce a emisivity mezi 510. Celý absorbér bývá uložen v izolované skříní, a ve směru slunečního záření zakryt transparentní vrstvou (průhledná) s co nejmenší poměrnou tepelnou odrazivostí (pokud možno nulovou) průchodnou pro sluneční paprsky (sklo). Tato vrstva uzavírá kolektor proti odvodu tepla prouděním okolního vzduchu a chrání absorbér před atmoférickými vlivy (sníh, déšť, prach...):

Základní typy a části slunečních kolektorů.
11.68 Základní typy a části slunečních kolektorů.
(a) plochý kolektor; (b) žlabový (koncentrující) kolektor; (c) vakuový kolektor s odrazovou plochou; 1 transparentní vrstva; 2 absorpční plocha; 3 izolace a skříň kolektoru; 4 odrazná plocha (reflektor); 5 skleněná trubice; 6 lesklý povlak na vnitřním povrchu trubice; 7 odrazový povlak pro tepelné záření; 8 absorpční trubky. Více o konstrukci [4, s.96], [5, s. 29].
● 6 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●
(6)Selektivní vrstvy slunečních kolektorů
Takovými povrchy jsou tenké vrstvičky tmavého kovu např. niklu a chromu nanesené na vrstvu lesklého leštěného kovu (obvykle hliník).

Pro sezónní provoz jsou určeny absorpční matrace, které nejsou umístěné v izolované skříni a chráněné transparentní vrstvou. Využívají se například pro ohřev vody v bazénech apod.

Kolektory z Obrázku 11 jsou určeny především pro ohřev vody do 100 °C, výjimečně 200 °C. Existují ale i aplikace pracující s teplotami až 2000 °C pomocí koncentrace slunečních paprsků do ohniska. Takovým kolektorům se říká koncentrující kolektory. Nevýhodou těchto kolektorů je, že dokážou využít pouze přímé sluneční záření nikoliv difuzní:

Koncentrující kolektory.
12.508 Koncentrující kolektory.
(a) parabolické zrcadlo; (b) solární věž; (c) koncentrace paprsků pomocí čočky; (d) koncentrace paprsků pomocí Fresnelovy čočky. 1 přímé sluneční paprsky; 2 odražené sluneční paprsky; 3 ohnisko (sběrač, kaverna); 4 natáčivá zrcadla; 5 kaverna; 6 sloup.

Koncentrující sluneční kolektory se používají především v solárních elektrárnách, kde ohřívají pracovní média tepelných motorů s vnějším přestupem tepla (Stirlingův motor, výroba páry pro parní turbínu, pístový parní motor..). Účinnost přeměny (tedy i velikost motoru vzhledem k jeho výkonu) tepla v práci je tím větší, čím větší je poměr mezi teplotou přívodu a odvodu tepla viz Carnotizace tepelného oběhu. Obecně je střední teplota odvodu tepla dána teplotou okolí, kterou nelze ovlivnit, a proto je snaha, aby alespoň střední teplota přívodu tepla do oběhu byla co největší.

● 7 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●
Solární elektrárna s parním oběhem.
13.359 Solární elektrárna s parním oběhem.
a primární okruh s koncentrujícím kolektorem pro ohřev oleje; b parogenerátor; c sekundární okruh - parní oběh.

Návrh solárního systému představuje především rozhodnutí o velikosti plochy solárních kolektorů na základě výpočtu. Výpočet vychází ze spotřeby tepla daného objektu a předpokládaných solárních zisků v jednotlivých měsících. Lze očekávat velký rozdíl mezi solárními zisky v zimě a v létě, kvůli změnám intenzity záření, a kvůli změně výšky Slunce nad obzorem – díky tomu kolektor se sklonem α=90° může v prosinci zachytit více slunečního záření než v červenci viz. tabulka 2.17 v [4].

Vypočtěte celkovou plochu slunečního plochého kolektoru pro ohřev vody pro období prosinec. Teplo je určeno pro ohřev teplé užitkové vody v oblasti Brna. Denní spotřeba 120 l a voda se v kolektoru ohřívá z teploty 10 °C na teplotu 50 °C. Kolektor je otočený na jih se sklonem 90°. Výsledek porovnejte s velikostí slunečního kolektoru pro měsíc červenec a sklon kolektoru 30°. Řešení úlohy je uvedeno v Příloze 507.
Úloha 1.507

Fotovoltaické systémy

Ze slunečního záření lze vyrábět elektrickou energii přímo pomocí fotovoltaického systému. Takový sytém je složen ze solárních panelů, nezbytné řídící elektroniky a napojení na spotřebič, případně je systém napojený na distribuční soustavu pro sdílení přebytku/nedostatku elektřiny:

Schéma solárního systému pro výrobu elektrické energie v domácnosti.
14.506 Schéma solárního systému pro výrobu elektrické energie v domácnosti.
1 solární panel (obrázek z [9]); 2 střídač (převádí stejnosměrný proud ze solárního panelu na střídavý); 3 domácnost; 4 distribuční soustava.
● 8 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●

Řešení problému nadbytku elektrické energie v distribuční soustavě vyrobené ze slunečního záření se zatím stále hledá. Uložit elektrickou energii přímo v elektrických baterií je stále nákladné, proto se často elektřina vyrobená ze slunečního záření skladuje ve formě práce například prostřednictvím přečerpávacích elektráren. Přečerpávací elektrárny mají ale geografické a politické omezení, proto se vyvíjí systémy na uskladnění elektrické energie na jiných principech, z nichž nejperspektivnější je systém tepelné akumulační elektrárny typu CAES založený na stlačeném vzduchu.

Princip činnosti solárních panelů

Solární panel se skládá ze solárních článků o velikosti okolo 10x10 cm. Solární článek je tvořen křemíkovou (velice čistý křemík) destičkou tloušťky 0,30,5 mm. Na vrchní a spodní straně destičky je obohacen křemík rozdílnými příměsmi(7) tak, aby tyto rozdíly vytvářely na horní vrstvě záporný náboj a na spodní kladný – horní vrstva bude polovodič typu N(-) dolní polovodič typu P(+). Rozdíl el. nábojů obou desek vytvoří mezi nimi napětí o velikosti přibližně 0,5 V. Při dopadu slunečního záření o určité vlnové délce na horní vrstvu dojde v důsledku fotoelektrického jevu k uvolnění elektronů ve vrchní vrstvě křemíku, které jsou v důsledku napětí odváděny přes spotřebič ke spodní vrstvě pomocí sběrných vodičů na vrchní vrstvě a vodivé destičky na spodní vrstvě. Tímto způsobem vznikne elektrický obvod.

(7)Poznámka
U polovodiče typu N se jedná například o příměs fosforu, u polovodiče typu P o příměs boru.
Schéma solárního článku. 15.509 Schéma solárního článku.
1 polovodič typu N; 2 polovodič typu P; 3 směr ozáření článku; 4 sběrné vodiče; 5 el. spotřebič. Aby docházelo k efektivnějšímu pohlcování slunečního záření je vrchní vrstva článků potažena antireflexní vrstvou. Více o funkci a charakteristice například v [10].

Velikost proudu respektive výkon jednoho článku závisí na jeho ploše a pohybuje se okolo 2...36 A max. Výkon panelu závisí na počtu destiček, které jsou na něm umístěny. Pro zvýšení napětí se jednotlivé články zapojují sériově. Teoretický limit účinnosti fotovoltaického článku (množství vyrobené el. energie ku množství dopadající sluneční energie na článek) na bázi křemíku je 31 % (přičemž nejlepší laboratorní články dosahují účinnosti 26 %) [8, s. 24] viz také Shockley–Queisserův limit.

Většina výrobců garantuje, že účinnost fotovoltaických panelů za 25 let poklesne maximálně o 20 %. Realita je však taková, že za 25 let provozu se snižuje účinnost pouze o 68 % [7, s. 12]. Nutno podotknout, že před 25 lety účinnost fotovoltaických panelů byla velmi nízká (10 %) a prostor pro opotřebení nebyl u těchto panelů velký.

● 9 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●

Pár slov na závěr

Celková primární energie spotřebovaná lidstvem v roce 2000 byla 10 400 Mtoe. Což průměrně představuje cca 14 TW výkonu. Toto číslo představuje méně jak 9 % energie, kterou příroda spotřebuje na fotosyntézu.

Sluneční záření dopadající na povrch České republiky poskytuje ročně asi 90 000 TWh energie, přičemž ploch použitelných pro fotovoltaické systémy je 50 200 000 m2, což potenciálně představuje ročně asi 5 500 GWh.

Existují i jiné systémy využívající sluneční energii např. solární komín. Solární komín je uprostřed rozsáhlého skleníku, ve kterém sluneční záření ohřívá vzduch. Horký vzduch je lehčí než okolní, a pomocí komínového efektu proudí od okraje skleníku směrem ke komínu. Na vstupu do komína, kde dosahuje vzduch nejvyšší rychlosti jsou turbíny (větrné turbíny), které využívají kinetickou energii proudu k výrobě elektřiny:

Solární komín. 16.510 Solární komín.
Postavený v roce 1986 v Manzanares ve Španělsku, který dosahuje výkonu až 50 kW. Přičemž 75 % plochy skleníku je využito pro pěstování zemědělských plodin. Fotografie: Benoit Michel, 2007 [11].

Odkazy

  1. KADRNOŽKA, Jaroslav. Energie a globální oteplování – Země v proměnách při opatřování energie, 2006. 1. vydání. Brno: VUTIUM, ISBN 80-214-2919-4.
  2. HLAD, Oldřich, PAVLOUSEK, Jaroslav. Přehled astronomie, 1984. 1. vydání. Praha: SNTL.
  3. ŠÚRI, M., CEBECAUER, T., HULD, T., DUNLOP, D. Global irradiation and solar electricity potential – Czech Republic, 2010. European Commission Joint Research Centre. Dostupné z http://re.jrc.ec.europa.eu/pvgis/cmaps/eur.htm.
  4. CIHELKA, Jaromír. Solární tepelná technika, 1994. 1. vydání. Praha: T. Malina.
  5. HEINZ, Ladener, SPÄTE, Frank. Solární zařízení, 2003. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., ISBN 80-247-0362-9.
● 10 ●
● 2. Sluneční záření jako zdroj energie ●
  1. MACHÁČEK, Martin. Encyklopedie fyziky, 1995. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, ISBN 80-204-0237-3.
  2. BECHNÍK, Bronislav. Fotovoltaika: Recyklace panelů na konci životnosti, Alternativní energie, 2011, č. 4.
  3. MINKEL, Jr., COLLINS, Graham, BIELLO, David, TRIVEDI, Bijal, ASHLEY, Steven, CHOI, Charles, LEMONICK, Michael. 7 radikálních energetických řešení, Scientific American, 2011, srpen. České vydání. Praha: Espero publishing, s.r.o., ISSN 1213-7723.
  4. Czech Renewable Energy Agency, 2010. Dostupné z http://czrea.org.
  5. HENZE, Andreas, HILLEBRAND, Werner. Elektrický proud ze Slunce, 2000. 1. české vydání. Brno: HEL, ISBN 80-86167-12-7.
  6. Panoramio.com, 2010. [on-line] uložiště fotografií. Dostupné z http://www.panoramio.com.
  7. National Aeronautics and Space Administration – NASA. Dostupné z http://www.nasa.gov, 2010.
  8. KADRNOŽKA, Jaroslav. Sezónní akumulace sluneční energie, 3T. Teplo, technika, teplárenství, 2007, č. 6. Pardubice: Teplárenské sdružení České republiky, 1996-2010, ISSN 1210 – 6003.

Bibliografická citace článku

ŠKORPÍK, Jiří. Sluneční záření jako zdroj energie, Transformační technologie, 2006-09, [last updated 2015-02]. Brno: Jiří Škorpík, [on-line] pokračující zdroj, ISSN 1804-8293. Dostupné z http://www.transformacni-technologie.cz/02.html.

©Jiří Škorpík, LICENCE
● 11 ●

Přílohy

Přílohy jsou uvedeny v e-knize:

2. Sluneční záření jako zdroj energie. 2. Sluneční záření jako zdroj energie
11 stran textu + 2 strany příloh.

Náhledy: Titulní strana.
Formát: PDF, velikost A4.

Cena: 35 Kč
Koupit

Odkaz ke stažení e-knihy, který Vám po zaplacení dojde, si uchovejte. Kdykoliv si tak můžete stáhnout aktuální verzi e-knihy bez další platby.

Soubor všech e-knih tématu Zdroje a přeměna energie lze koupit s množstevní slevou zde.