Tento web obsahuje aplikace Google Adsense a Google analytics, které využívají data ze souborů cookie, více informací. Používání této stránky vyjadřujete souhlas s využitím těchto dat. Využívání dat ze souborů cokie lze zakázat v nastavení Vašeho prohlížeče.

3. Biomasa jako zdroj energie

Autor: Jiří Škorpík twitter, skorpik@fme.vutbr.cz

Spalovaní dřeva a dřevního odpadu v kotli na ohřev vody může být nahrazeno například spalováním slámy nebo jiných zbytků rostlinné zemědělské výroby. Podobně při živočišné výrobě vzniká spousta kejdy (hnůj, chlévská mrva), která se může shromažďovat v utěsněných kontejnerech a za pomocí bakterií rozkládat na plynné produkty (methan), který lze spalovat přímo ve spalovacích motorech nebo plynových kotlů. Dnes je aktuální pojem bionafta – nafta obsahující uhlovodíky získávané úpravou biomasy (například lisování plodů řepky olejné). Těmto a podobným způsobům využití biomasy se říká energetické využití biomasy. V ČR se takto v roce 2006 přibližně vyrobilo 40 GWh elektřiny (bez započítání spoluspalování biomasy s uhlím).

Biomasa jako zdroj energie je nesmírně důležitý lokální zdroj, který lze využít v místě nebo nedaleko místa růstu. Což je dáno poměrně vysokými logistickými náklady. Tyto náklady jsou vysoké zejména pro velký objem biomasy vzhledem k využitelné energii, kterou obsahuje. Výkon energetického zařízení jehož palivem je biomasa tedy závisí i na velikosti spádové plochy, na které je biomasa pěstována.

Zbytky akátové plantáže (2007) u Litobratřic, která byla hlavním zdrojem topiva v obci ještě v první polovině 20 století.
1.239 Zbytky akátové plantáže (2007) u Litobratřic, která byla hlavním zdrojem topiva v obci ještě v první polovině 20. století.

Rostlinná biomasa

Rostlinná biomasa (jiný název fytomasa) se skládá převážně z organické hmoty, vody a nízkého obsahu "nehořlavých" minerálů tzv. popeloviny (termín užívaný při spalování biomasy. Každá rostlinná biomasa se skládá z organických prvků C, H, O, N dále ve většině případů obsahuje další hořlavinu jako je S, Ch nebo jiné neorganické hořlavé prvky, nehořlavé neorganické prvky (minerální) a přirozeně H2O. Většinu organické hmoty získává rostlinná biomasa během růstu ze vzduchu, vodu a minerály z půdy:

44     4      34,7   0,9    0,4    4      12  %
C      H      O      N      S      A      w    
organická hmota 83,6 %                         
-------------------------                      
hořlavina 84%                                  
--------------------------------               
suchá hmota 88 %                               
---------------------------------------        
celková hmota 100 %                            
-----------------------------------------------
2.240 Příklad prvkového složení biomasy – obilná sláma.
C uhlík; H vodík; O kyslík; N dusík; S síra; A popelovina; W voda. Do obsahu síry je započítán i obsah chlóru. Zdroj dat [1].

Rostlinná biomasa by síru a chlór neměla vůbec obsahovat (v tak velkém množství). Tyto prvky se do biomasy dostávají přímo nebo nepřímo z atmosféry kam se dostávají z větší části díky lidské činnosti a z menší přírodním katastrofám (výbuch sopky...).

Popelovin je v rostlinné biomase velice málo od 0% až po několik málo procent. Jsou to minerály pocházející z půdy. Proto výrobce kotlů na dřevoplyn s dokonalým spalováním uvádí, že popel z tohoto kotle stačí vynést jednou za několik dní. Popel je tvořen ideálně pouze těmito minerály (především u dřeva) a z velké části hrubými nečistotami, které byly do kotle přineseny spolu s palivem (hlína, prach...).

reklama

Fotosyntéza a vznik rostlinné biomasy

Základním stavebním kamenem rostlinné biomasy jsou organické látky. Z těchto látek se za pomocí fotosyntézy vytváří organická sloučenina glukóza (cukr), která je základním stavebním prvkem rostlinné biomasy a energetickým zdrojem živočichů. Proto všechny organické sloučeniny obsažené ve všech organismech byly vytvořeny ze sloučenin, které byly kdysi primárními produkty fotosyntézy.

Fotosyntéza je proces, při kterém se plynné produkty vzduchu (především CO2) nejdříve rozloží a potom složí do potřebných organických sloučenin (glukózy) za pomocí sluneční energie. Fotosyntéza probíhá za přítomnosti chlorofylu, který je obalen dvojitou membránou. Pigmenty chlorofylu zachytávají světlo pomocí něhož rozkládají vodu na kyslík a ionty vodíku H+ tomuto ději se říká fotolýza (podobný princip jako u palivového článku). Elektřina (putující elektron) a ionty vodíku při tomto ději vzniklé jsou využity k tvorbě organických sloučenin. Kyslík je vypuštěn do atmosféry (představuje polovinu produkce kyslíku při fotosyntéze). Tento popis je značně zjednodušen, vzniku glukózy z CO2 je doprovázen dalšími procesy při nichž se také uvolňuje kyslík:

Vznik glukózy a produkce kyslíku při fotosyntéze.
3.241 Vznik glukózy a produkce kyslíku při fotosyntéze.
Vznik glukózy a produkce kyslíku při fotosyntéze – textový zápis reakce.
4.561 Vznik glukózy a produkce kyslíku při fotosyntéze – textový zápis reakce.

Fotosyntéza je tedy reakcí endotermickou, energii spotřebovává. C6H12O6 je glukóza, která později slouží k tvorbě biomasy jako je například celulóza. Účinnost fotosyntézy je mezi 0 až 3 % viz úloha níže. Opakem fotosyntézy jsou typické oxidační reakce jako hoření nebo složitějším procesem jako je transformace energie v živé buňce, kdy pomocí enzymu při sloučení glukózy (upravené organismem) s kyslíkem vznikne opět voda a CO2 + energie. Při hoření se rozpadají molekuly glukózy a slučují s kyslíkem, množství takto uvolněné energie se nazývá spalné teplo popřípadě výhřevnost.

Vysušená biomasa má výhřevnost kolem 15 MJ·kg-1 přičemž na 1 m2 za rok lze vypěstovat jen 0,51 kg rostlinné biomasy výjimečně 2,5 kg (energetické rostliny). Pokuste se přibližně určit efektivitu ukládaní sluneční energie dopadající na m2 v biomase.
Úloha 1.562
η [%] 0,2..11
Výsledky k Úloze 1.
1Poznámka
Čistě energeticky k  výsledku nelze přistupovat, protože růst biomasy má i jiné efekty, které nelze vyjádřit energeticky. Velké množství vody se pomocí rostlin odpaří a tím ochlazuje okolí a naopak tato energie se vrací v noci jako rosa (udržování teploty i v noci). Dále vyrábí kyslík....

Podrobné řešení předchozí úlohy je v Příloze 562. Uvedená příloha je součástí eknihy, kterou si můžete objednat zde.

Výnosy

Výnosy v přepočtu na potenciálně získanou energii v biomase v podmínkách ČR jsou uvedeny v následující tabulce:

                                      Výhřevnost Vlhkost Výnos [t/ha]   
Plodina (termín sklizně)              [MJ·kg-1]    [%]     min. prům. opt.
------------------------------------------------------------------------
Sláma obilovin (VII.X)                142         15      3    4     5   
Sláma řepka (VII)                     13,5       17-18   4    5     6   
Energetická fytomasa–orná půda (X-XI) 14,5       18      15   20    25  
Rychle rostoucí dřeviny–zem.          12         25-30   8    10    12  
půda (XII-II)                                                           
Energetické seno-zem. půda (VI;IX)    12         15      2    5     8   
Energetické seno-horské louky (VI;IX) 12         15      2    3     4   
Energetické seno-ostatní půda (VI-IX) 12         15      2    3     4   
Rychle rostoucí dřeviny–antropogenní  12         25-30   8    10    12  
půda (XII-II)                                                           
Jednoleté rostliny–antropogenní půda  14,5       18      15   17,5  20  
(X.XI)                                                                  
Energetické rostliny–antropogenní     15         18      15   20    25  
půda (X.XII)                                                            
5.242 Energetický výnos rostlinné biomasy v podmínkách ČR.
Zdroj dat [4] publikováno v [5].
2Poznámka
Z jednoho hektaru lze tedy získat kolem 16 000 kWh. Pro představu roční spotřeba tepla (teplá voda+topení) rodinného domku (nezateplený) může převyšovat 25 000 kWh.

Typy konverzí biomasy pro energetické účely

Organické sloučeniny v kyslíkovém prostředí podléhají rozkladu. Se vzdušným kyslíkem reaguje i povrch lidského těla, který musí být neustále regenerován jinak by časem došlo k rozložení všech organických sloučenin v lidském těle3. Podobně reaguje i povrch ostatní biomasy. Odumřelá větev stromu se časem vlivem interakce se vzdušným kyslíkem také rozpadá, až po několika letech zcela zmizí a zbudou po ní jen složky nepodléhající při daných podmínkách oxidaci (různé anorganické složky, minerály...). Za ideálních podmínek se biomasa rozpadá na CO2, H2O. Při tomto rozkladu se uvolňuje energie ve formě tepla. Rychlost rozpadu při běžných venkovních podmínek není ale tak velká, aby uvolněné teplo významně zvýšilo okolní teplotu. Rychlost uvedeného rozkladu významně závísí na teplotě okolí (roste přibližně 2 až 3x při zvýšení o 10 °C), na vzdušnosti okolí a klimatických podmínkách.

3Zajímavost
Vlivu stárnutí tedy reakcí se vzdušným kyslíkem podléhá i plast. Tuto reakci urychluje přítomnost slunečního světla (především UV složka) a tepla, proto se do plastů přimíchává tzv. antioxidanty. Daleko horší je pro plast ztráta jeho vlastností vlivem přetváření jeho makromolekul způsobené stárnutím (křehne).

Biomasa se rozkládá i bez přítomnosti kyslíku (mnohem pomaleji) jednak reaguje uhlík s kyslíkem v biomase na CO, ale především uhlík reaguje s vodíkem na CH4. K rozkladu bez přítomnosti kyslíku, ale dochází pouze při vyšších než pokojových teplotách nebo za přítomnosti bakterií. Rozkladu či hoření za přítomnosti kyslíku nazýváme aerobní a bez přítomnosti kyslíku anaerobní.

Biomasa tedy reaguje ve velké míře s kyslíkem a i bez přítomnosti kyslíku podléhá rozkladu. Procesy jenž vedou k rozpadu biomasy se různým způsobem využívá k získávání paliva, energie a jiných produktů:

               způsob konverze energetický         odpadní materiál nebo
typ konverze   biomasy         výstup              druhotná surovina    
========================================================================
               spalování6        teplo               popeloviny           
               ---------------------------------------------------------
                               generátorový plyn   dehtový olej         
termochemická4  zplyňování7      a                   ---------------------
                               teplo               uhlíkaté palivo      
               ---------------------------------------------------------
                                                   dehtový olej         
               pyrolýza8        generátorový plyn   ---------------------
                                                   pevné hořlavé zbytky 
------------------------------------------------------------------------
               alkoholová      etanol, methanol    vykvašený substrát   
               fermentace9                                               
biochemická5    ---------------------------------------------------------
               aerobní         teplo               fermentovaný substrát
               fermentace10                                              
               ---------------------------------------------------------
               anaerobní       bioplyn             fermentovaný substrát
               fermentace11                                              
------------------------------------------------------------------------
fyzikálně–     esterifikace    metylester          glycerín             
chemická12      bioolejů        biooleje                                 
------------------------------------------------------------------------
6.243 Typy konverzí biomasy pro energetické účely.
4, 5Poznámka
Termochemické konverze se označují i jako suché procesy, a biochemické konverze se označují jako mokré procesy zpracování biomasy.
6Spalování
Při spalováním hoří pevný uhlík případně vodík obsažený v palivu i unikající plynné látky z biomasy ve společném prostoru (topeniště). Vzduch je pokud možno přiváděn ve všech částech topeniště.
7Zplyňování
Při zplyňování (nedokonalé spalování) hoří pevný uhlík obsažený v palivu v jiné častí spalovacího zařízení než unikající plynné produkty (ty není nutné ihned spalovat, ale mohou se odvádět a využívat mimo zplyňovací zářízení). Na obrázku níže je zjednodušený řez teplovodním zplyňovacím kotlem s pevným ložem na ohřev vody pro ústřední vytápění, ve kterém je palivem kusové dřevo. Do horní komory, která je zároveň i zásobníkem paliva je přiváděno takové množství vzduchu, aby probíhalo pouze podstechiometrické hoření. Zde hoří především uhlík na CO (typický produkt nedokonalého spalování) a CO2. Přitom dochází k uvolnění dalších hořlavých plynů z termického rozpadu dřeva. Vzniklé spaliny a plyn jsou vedeny do spalovací komory, kde je přiveden další vzduch (sekundární), kde shoří vzniklé CO a další hořlavé plyny. Vzniklými horkými spalinami se ohřívá voda. Při zplyňování v zařízení s pevným ložem probíhá hoření při atmosférickém tlaku a nižších teplotách. Dále se uvolňují dehtové látky a odpadní fenolové vody [6]. Existují i jiné způsoby zplyňování [3], ale podstata zůstavá stejná. Například zplyňování při tlaku až 2,5 MPa teplotách 850 °C1000 °C. Toto zplynění probíhá pomocí fluidní vrstvy ve fluidních generátorech. Při těchto teplotách dochází k rozkladu dehtů, fenolů i mastných kyselin na spalitelné plyny. K vysokotlakému zplyňování je zpravidla přistoupeno kvůli tomu, aby generátorový plyn byl co nejčistší (typické objemové složení 810% CO, 48% CH4, 812% H2, 118% CO2, 710% H2O, zbytek je N2, potom je výhřevnost vyrobeného plynu 2,58 MJ·m-3n, ale existují i způsoby zplyňování, u kterých je podíl dusíku mnohem menší a výhřevnost až 14 MJ·m3n). Tento plyn nebývá okamžitě spalován za pomocí primárního vzduchu ale zbaven tuhých částic (filtry) a chlazen. Vzniklý plyn je potom dále využit třeba jako palivo do spalovacího motoru kogenerační jednotky nebo je možné ještě horký plyn převést pomocí syntézy na kapalné palivo. Výhodou zplyňování je vysoká účinnost využití energie v palivu a nižší škodlivé emise oproti klasickému spalování. Nevýhodou je složitější zařízení.
Zjednodušený řez zplyňovacím kotlem na kusové dřevo pro ohřev topné vody o výkonu 20 kW. 7.244 Zjednodušený řez zplyňovacím kotlem na kusové dřevo pro ohřev topné vody o výkonu 20 kW.
1 zásobník paliva; 2 spalovací komora; 3 žárotrubný kotel; 4 odvod spalin; 5 vzduchový ventilátor; 6 přívod primárního vzduchu; 7 přívod sekundárního vzduchu; 8 palivo (kusové dřevo); 9 hoření pevného uhlíku a tvorba hořlavých plynů; 10 hoření plynů; 11 spalinová klapka (slouží k rozdělání ohně, kdy je otevřena v okamžiku, kdy se začne dřevo zplyňovat se tato klapka uzavře); 12 přivod studené vody; 13 odvod teplé vody; 14 víko zásobníku paliva; 15 obslužné víko spalovací komory (odběr popela); 16 čistící víka kotle; 17 ovládací panel.
8Pyrolýza
Pyrolýza je termický rozklad biomasy bez přístupu kyslíku. Tímto způsobem se vyrábí například dřevěné uhlí. Většina v současné době provozovaných pyrolýzních systémů je založena na termickém rozkladu odpadu v rotační peci vytápěné zevně spalinami, které vznikají z následného spalování pyrolýzních plynů v tzv. termoreaktoru. K ohřátí biomasy lze použít přímo i horkého inertního plynu (neobsahující kyslík).
V závislosti na dosažené teplotě, lze při pyrolytickém procesu pozorovat řadu dějů, které je možné pro jednoduchost rozdělit do 3 teplotních intervalů. V oblasti teplot do 200 °C dochází k sušení a tvorbě vodní páry fyzikálním odštěpením vody. Tyto procesy jsou silně endotermické. V rozmezí teplot 200500 °C následuje oblast tzv. suché destilace. Zde nastává ve značné míře odštěpení bočních řetězců z vysokomolekulárních organických látek a přeměna makromolekulárních struktur na plynné a kapalné organické produkty a pevný uhlík. Ve fázi tvorby plynu v oblasti teplot 5001200 °C jsou produkty vzniklé suchou destilací dále štěpeny a transformovány. Přitom jak z pevného uhlíku, tak i z kapalných organických látek vznikají stabilní plyny, jako je H2, CO, CO2 a CH4. Produkty pyrolýzního rozkladu kusového dřeva jsou uvedeny v tabulce níže.
Zahříváním dřeva bez přístupu vzduchu nezačne hořet pevný uhlík z něhož se skládá zbytek dřeva pokud teplota nedosáhne na teplotu hoření uhlíku – vznikne dřevěné uhlí, které se využívá například ke kování, jako palivo pro grilování (dřevěné uhlí je totiž čistý uhlík a tedy produktem spalování je pouze CO2, který je bezbarvý a bezpachý, což je při opékání to nejpodstatnější, pokud by se topilo dřevem tak vlivem velkého prchavého podílu by oheň dýmil a jeho kouř by obsahoval velice mnoho pro přípravu jídla nežádoucích látek) nebo i jako hnojivo:
produkty rozkladu       hmotnostní podíl        výhřevnost produktu
                        [%]                     [kJ·kg-1]          
-------------------------------------------------------------------
uhlí                    31,8                    10215,79           
živice                  15,8                    4689,22            
kyselina octová         7,08                    1009,02            
metylalkohol            1,6                     355,88             
aceton                  0,19                    62,8               
CO2                     9,96                    0                  
CO                      3,32                    339,13             
CH4                     0,54                    0                  
C2H4                    0,19                    0                  
různé organické látky   10,03                   1624,48            
voda                    19,49                   0                  
-------------------------------------------------------------------
celkem                  100                     18296,32           
8.245 Produkty rozkladu (pyrolýzou) suchého březového dřeva (bez hrubé vody) a jejich výhřevnost.
Tabulka ukazuje produkty rozpadu dřeva při pyrolýze za dokonalých podmínek. Při běžném pyrolýzním rozpadu je množství vzniklého uhlí nižší, přibližně 10%, zvýší se tedy poměr vzniklých plynných produktů. Zdroj [7].
9Alkoholová fermentace
C6H12O6→2CH3CH2OH+2CO2 katalyzátorem této reakce je enzym (obsažený v kvasinkách), který urychluje přírodní procesy [2, s. 252], CH3CH2OH je Ethanol (alkohol – líh). Toto kvašení probíhá bez přístupu vzduchu. Alkohol je velice dobré palivo a v některých případech může být náhražkou za kapalná fosilní paliva. Zdrojem pro alkoholové kvašení ve velkých objemech vhodné pro energetické využití je cukrová třtina, která se nejvíce pěstuje v Brazílii, proto je tam nejvíce tento druh paliva i využíván.
10Aerobní fermentace
CH3CH2OH+O2→CH3COOH+H2O jedná se o pokračování kvašení (předchozího procesu) v případě, že prostor není uzavřen a je přiváděn vzduch. Je nutná přítomnost octových bakterií. Výsledkem může být např. kyselina octová (ethanová kyselina) a voda (mezi přeměnou alkoholu na octovou kyselinu provází vznik mezi produktů jako je acetaldehyd [2, s. 256]). Známý je tento jev, kdy po otevření láhve vína začne kysnout. Ocet obsahuje pouze 58% kyseliny octové.
11Anaerobní fermentace
C6H12O6→3CH4 + 3CO2 spočívá v mikrobiologické transformaci organických složek zvířecích exkrementů a jiné vhodné biomasy v podmínkách bez přístupu vzduchu při mírně zvýšené teplotě (3535 °C) přičemž vznikne bioplyn a stabilizované hnojivo či kompost. Bioplyn obsahuje 5560% CH4, 4045% CO2 a jiné plyny (1% sirovodík...) [6]. CH4 se nazývá methan, který má velkou výhřevnost, ovšem při tomto procesu se uvolňuje velké množství vody a čpavku, což může způsobovat korozi zařízení. Tento způsob zplyňování biomasy se často používá u tzv. bioplynových stanic, u kterých se vzniklý plyn spaluje ve spalovacích motorem se el. generátorem. K anaerobní fermentaci na bioplynových stanicích v ČR se používají velké nádrže (cca o objemu 4 000 m3) do kterých se dávkuje kejda obvykle velké množství nařezané kukuřice. Plyn se jímá do rozvodu plynu a rozpadlá biomasa ve formě řídké "kaše" (tzv. fermentovaný substrát) se odčerpává mimo zásobník a většinou se používá jako hnojivo.
12Fyzikálně-chemická
Například lisování, drcení. Tímto procesem vzniká například řepkový olej, který se pomocí rafinace vylisovaného oleje například z Řepky olejné může využívat jako tzv. bionafta.

Hoření dřeva

Dřevo (jiný název dendromasa) je z energetického pohledu velmi složitý materiál. Protože obsahuje mnoho různých druhů hořlaviny, které mají jinou teplotu hoření, proto hoří při určité teplotě vždy jen určitá část dřeva [7]. Nejdříve je však nutné dřevo zahřát na patřičnou teplotu a odpařit vodu:

Průběh hoření dřeva.
9.246 Průběh hoření dřeva.
a odpar vázané vody (její var); b maximální zisk plynných produktů (únik je tak vysoký, že dřevo už je schopno samozahřívaní); c povrch dřeva uhelnatí, plynné produkty už unikají pouze prasklinami; d plynné produkty již neunikají (neproniknout vrstvou uhlíku, která je 1,52 cm), hoří směs pevného uhlíku a plynů nad prasklinami.

Při zahřívání dřeva na 110 °C se z něho uvolňuje vlhkost (vázaná voda) při vyšších teplotách dochází k pomalému rozkladu. Tento proces je provázen uvolňováním tepla. Celkové množství tepla uvolněného při rozkladu představuje 56% jeho výhřevnosti (uvolňují se totiž CH4 a další uhlíkové řetězce, které „odnáší“ velkou část chemické energie ve svých vazbách sebou do atmosféry. Při teplotách, které odpovídají maximálním výtěžkům plynných produktů (280300 °C) je množství tepla, které se uvolní při rozkladu tak velké, že dřevo je schopné samozahřívání.

Po vznícení unikajících plynných produktů se teplota dřeva zvyšuje sálavým teplem plamene. Při 290300 °C dochází k největšímu výtěžku plynných produktů. Rozkladem zůstává v horní vrstvě dřeva uhlík (dřevěné uhlí), povrch dřeva má černou barvu a vznik plynných produktů se postupně zastavuje. Teplota uhlí v tomto okamžiku postupně dosahuje 400500 °C. V závislosti na zahřátí horní vrstvy dřeva a jeho přeměny na dřevěné uhlí probíhá zahřátí níže ležící vrstvy dřeva na 300 °C a dochází k jejímu rozkladu. Postupné zvětšování vrstvy uhlí je provázeno zvyšováním jeho teploty na 700 °C a zmenšováním množství tepla, odevzdaného rozkládající se vrstvou dřeva. V důsledku toho se výtěžek plynných produktů zmenšuje a plamen se nevytváří nad celým povrchem hořícího dřeva, ale jen nad trhlinami v uhlí. K takovému okamžiku hoření dochází při síle vrstvy uhlí 1,52 cm. Zápalná teplota uhlíku na CO2 je 690 °C, methanu již 597 °C (vodík snižuje zápalnou teplotu uhlíku). Z těchto důvodů pokud nedosáhne teplota dřeva zápalné teploty uhlíku dřevo zcela neshoří. Například při požáru řídkých dřevěných konstrukcí nemusí být vývin tepla takový, aby shořela celá konstrukce a z mohutných dřevěných trámů se stanou ohořelé pahýly s vrstvou dřevěného uhlí, ale s relativně nepoškozeným jádrem trámu viz Obrázek 9d. a konstrukce se nemusí zřítit.

Spalování biomasy

Pro konstrukční návrh spalovacího zařízení, co se týče procesu hoření, je nutné znát množství uvolněné energie, množství spáleného kyslíku respektive vzduchu, výsledné složení spalin a teplotu nechlazeného plamene označovanou tu (tzv. teplota adiabatického hoření – je to maximální teplota spalin jestliže žádné teplo při hoření není odváděno do okolí).

Množství uvolněné energie spálením 1 kg biomasy se vypočítá z prvkového složení paliva a příslušných chemických reakcí. Například bude-li palivo obsahovat hmotnostně 90% uhlíku 5% vodíku a 5% vody připadají v úvahu chemické reakce, při kterých reaguje uhlík s kyslíkem a vodík s kyslíkem. Teplo, které se při těchto reakcí dohromady uvolní je spalné teplo. Při výpočtu spalného tepla lze vycházet z prvkového rozboru paliva (zastoupení jednotlivých prvků v palivu) a z následující tabulky, ve které jsou uvedeny nejčastější chemické reakce při hoření:

prvek         molární    molární    reakce s kyslíkem  uvolněné teplo
nebo          hmotnost   objem                         ΔH            
sloučenina    [kg/kmol]  [m3n/kmol]                    [MJ/kmol]     
---------------------------------------------------------------------
C             12,01      -          2C+O2->2CO         110,55        
                                    C+O2->CO2          393,69        
CO            28,01      22,4       2CO+O2->CO2        283,2         
H2            2,016      22,43      2H2+O2->2H2O       241,87        
N2            28,016     22,4       záleží na přebytku kyslíku       
                                    a množství N v palivu            
S             32,06      -          S+O2->SO2          295           
---------------------------------------------------------------------
CmHn m=1; n=4 16,04      22,36      reakce A           reakce B      
     m=3; n=8 44,09      21,92                                       
---------------------------------------------------------------------
O2            32         22,39                                       
Ar            39,944     22,39             INERTNÍ PLYN              
---------------------------------------------------------------------
CO2           44,01      22,26                                       
SO2           64,06      21,89            PRODUKTY HOŘENÍ            
H2O           18,016     22,4                                        
---------------------------------------------------------------------
reakce A: CmHn+(m+n/4)O2 -> m·CO2+(n/2)H2O                           
reakce B: m·q(Cm)+(n/2)·q(Hn)                                        
10.247 Tabulka chemických reakci při hoření.
q(Cm); q(Hn) [MJ·kmol-1] spalné teplo příslušného množství atomů jednotlivých prvků.

V mnoha případech je množství uvolněné energie změřeno experimentálně a spalné teplo či výhřevnost se u jednotlivých paliv většinou už počítat nemusí.

Stanovení množství spáleného kyslíku respektive spotřebu vzduchu při dokonalém hoření se vypočítá z příslušných reakcí stejně tak, jako výsledné složení spalin. Přitom lze vycházet z uvedené Tabulky 10, ze které lze přepočítat například i hmotnost daného plynného prvku či sloučeniny ze znalostí objemového množství.

Vypočítejte objemové množství vzduchu nutného pro dokonalé spálení 1 kg slámy a objemové množství a složení spalin. Součinitel přebytku vzduchu α=1.
Úloha 2.564
Prvkový rozbor slámy            Prvkový rozbor vzduchu
----------------------          ----------------------
prvek     kg/kg pal             prvek     m3n/m3n, vz 
ωC        0,449                 ωO2       0,21        
ωH        0,054                 ωN2       0,78        
ωO        0,48                  ωAr       0,01        
ωN        0,017                                       
Tabulka složení paliva a spalovacího vzduchu k Úloze 2.
Vvz     [m3n· kg-1pal] 3,81147    VCO2,sp [m3n· kg-1pal] 0,83   
VAr,sp  [m3n· kg-1pal] 0,04       VH2O,sp [m3n· kg-1pal] 0,6    
VN2,sp  [m3n· kg-1pal] 2,989                                    
Úloha 2: výsledek.
Ve vzduchotěsné ohnivzdorné sušárně dřeva o objemu 95 m3 vznikl požár. Vypočítejte jaké množství dřeva (v kg) v místnosti může shořet. Hoření se zastavuje, když obsah kyslíku ve vzduchu je 16%. Uvažujte dokonalé spalování, zanedbejte objem dřeva v místnosti tj. objem vzduchu je stejný jako objem místnosti. Prvkový rozbor vzduchu převezměte z předchozí úlohy.
Úloha 3.563
Úloha převzata z [7].
prvek     kg/kg     prvek     kg/kg
ωC        0,49      ωN        0,02 
ωH        0,05      ωW        0,04 
ωO        0,4                      
Tabulka složení dřeva k Úloze 3.
m [kg] 5,21
Úloha 3: výsledek.

Podrobné řešení předchozích úloh je v Příloze 564 a Příloze 563. Uvedené přílohy jsou součástí eknihy, kterou si můžete objednat zde.

Teplotu nechlazeného plamene lze vypočítat z entalpie spalin13. K výpočtu je nutné vědět jaké množství energie (entalpie), do spalovacího procesu sebou přináší jednotlivé vstupní produkty (palivo, vzduch), jaké množství energie se uvolní při spalování (výhřevnost) a funkci isp=f(t).

13Entalpie spalin - entalpie směsi plynů
Charakteristickou veličinou pro daný plyn je jeho měrná entalpie, která je vztažena buď na 1 kg směsi J·kg-1 nebo na 1 m3n kde n značí normálný (jedná se o objem při normálných podmínkách, které bývají definovány při standardním atmosférickém tlaku a 0 °C). V ideálním případě (dokonalé spalovaní) entalpie spalin odpovídá výhřevnosti paliva, to znamená, že při hoření se netransformuje energie spojená se slučováním molekul pouze na vnitřní tepelnou energii spalin, ale také na tlakovou energii. Při spalování paliva ve volném plynném prostředí zvětšující se objem spalin musí totiž vykonat i práci [8, s. 36] (ale velikost této práce vzhledem k uvolněné energii není velká, a proto se při výpočtu zanedbává).
Výpočet teploty spalin (nechlazeného plamene).
11.700 Výpočet teploty spalin (nechlazeného plamene).
isp [kJ·kg-1] měrná entalpie spalin při dané teplotě spalin; tsp [°C] teplota spalin; ivstup [kJ·kg-1] měrná entalpie vstupních produktů spalování se započtením energie uvolněné při hoření; ipal [kJ·kg-1] měrná entalpie paliva při vstupní teplotě; ivz [kJ·kg-1] měrná entalpie vzduchu při vstupní teplotě; Qir [kJ·kg-1] výhřevnost paliva; ia [kJ·kg-1] měrná entalpie spalin a složky spalin při teplotě hoření; ib [kJ·kg-1] měrná entalpie spalin b složky spalin při teplotě hoření; ωa [kg·kg-1] hmotnostní podíl a složky ve spalinách; ωb [kg·kg-1] hmotnostní podíl b složky ve spalinách atd. Podle složení spalin a entalpie jednotlivých jejich složek (viz tabulky v [9, s. 350], [10], [11] nebo výpočet měrné entalpie pomocí měrné tepelné kapacity při stálém tlaku) se zkonstruuje funkce isp=f(t) a z množství vstupní entalpie odečte přibližná teplota nechlazeného plamene.
Vypočítejte teplotu nechlazeného plamene při hoření slámy z Úlohy 2.
Úloha 4.701
tu  [°C]  1842,9
Úloha 4: výsledek.
Ve skutečnosti bude teplota nechlazeného plamene mnohem menší, protože při reálném spalování se používá významný přebytek spalovacího vzduchu a samotné hoření neprobíhá dokonale.

Podrobné řešení předchozí úlohy je v Příloze 701. Uvedená příloha je součástí eknihy, kterou si můžete objednat zde.

Odkazy

  1. IBLER, Zbyněk, KARTÁK, Jan, MERTLOVÁ, Jiřina, IBLER, Zbyněk ml. Technický průvodce energetika-1. díl, 2002. 1. vydání. Praha: BEN-technická literatura, ISBN 80-7300-026-1.
  2. VACÍK, Jiří, BARTHOVÁ, Jana, PACÁK, Josef, STRAUCH, Bohuslav, SVOBODOVÁ, Miloslava, ZEMÁNEK, František. Přehled středoškolské chemie, 1995. 1. vydání. Praha: SPN-pedagogické nakladatelství, a.s., ISBN 80-85937-08-5.
  3. POHOŘELÝ, Michael, JEREMIÁŠ, Michal, SKOBLIA, Siarhei, KAMENÍKOVÁ, Petra, SVOBODA, Karel, TOŠNAROVÁ, Markéta, ŠYC, Michal, PUNČOCHÁŘ, Miroslav, GÁL, Leoš. Zplyňování biomasy – možnosti uplatnění, Konfernce OZE 2010, 2010. Kouty nad Desnou. Dostupné z http://files.tretiruka.cz/200001013-a770ca86ad/109.pdf.
  4. Výzkumný ústav rostlinné výroby. Veřejná výzkumná instituce. Web: http://www.vurv.cz, [2010].
  5. BERANOVSKÝ, Jiří, TRUXA, Jan a kolektiv. Alternativní energie pro váš dům, 2004. 2. aktualizované vydání. Brno: ERA.
  6. KRBEK, Jaroslav, OCHRANA, Ladislav, POLESNÝ, Bohumil. Zásobování teplem a kogenerace, 1999. 1. vydání. Brno: FSI VUT v Brně, ISBN 80-214-1347-6.
  7. DĚMIDOV, P. Hoření a vlastnosti hořlavých látek, 1966. Praha: Mír, novinářské závody.
  8. ATKINS, Peter. Čtyři zákony, které řídí vesmír, 2012. První vydání. Praha: Academia, ISBN 978-80-200-2108-3.
  9. DOLEŽAL, Richard a kol. Kotle a spalovací zařízení, 1965. 1. vydání. Praha: SNTL. 424 s. 04-225-65.
  10. POLESNÝ, Bohumil a kol. Termodynamická data pro výpočet tepelných a jaderných energetických zařízení, 1990. Brno: Vysoké učení technické v Československé redakci VN MON, ISBN 80-214-0160-5.
  11. RAŽNJEVIĆ, Kuzman. Termodynamické tabuľky, 1984. 1. vyd. Bratislava: Alfa, 2 sv. Edícia energetickej literatúry (Alfa).

Bibliografická citace článku

ŠKORPÍK, Jiří. Biomasa jako zdroj energie, Transformační technologie, 2006-10, [last updated 2011-08]. Brno: Jiří Škorpík, [on-line] pokračující zdroj, ISSN 1804-8293. Dostupné z http://www.transformacni-technologie.cz/03.html.

©Jiří Škorpík, LICENCE
reklama
www.transformacni-technologie.cz