11. LOPATKOVÝ STROJ

Úvod

Lopatkové stroje rovněž turbostroje jsou širokou skupinou strojů (například parní turbíny, plynové/spalovací turbíny, turbokompresory, odstředivá/radiální čerpadla, vodní turbíny a mnoho dalších strojů). Jejich charakteristickým rysem je rotor po obvodu opatřený lopatkami někdy nazýván oběžným kolem. Lopatky vytváří kanály tzv. lopatkový kanál, ve kterých proudí pracovní tekutina. K transformaci energie dochází vlivem vzájemného silového působení mezi pracovní tekutinou a lopatkami.

Základní rozdělení a princip činnosti

Otáčení rotoru lopatkového stroje je způsobeno silou působící na lopatky. Jestliže pracovní tekutina energii předává rotoru, potom se stroj nazývá turbínou (akční síla je od proudu pracovní tekutiny reakční od lopatek). U hydrodynamických čerpadel, turbokompresorů, ventilátorů – zkráceně pracovní stroje – probíhá opačný proces a pracovní tekutina energii získává (akční síla je od lopatek reakční od proudu tekutiny).

Pro lopatkové stroje je typický rozdíl tlaku před a za strojem (tlakový spád) nebo rozdíl rychlosti pracovní tekutiny popřípadě kombinace obou jak je typické například pro vodní Kaplanovu turbínu. Tato vodní turbína není tvořena pouze rotorem, ale ještě před ním jsou tzv. rozvaděcí řady lopatek seřazeny po obvodu oběžného kola, takové řadě lopatek říkáme lopatkový stator⁽¹⁾. Ve statorové řadě lopatek se transformuje část tlakové energie vody vodního sloupce nad turbínou na kinetickou energii. Tento proud vody o vysoké rychlosti je usměrňován směrem k oběžnému kolu a vstupuje do rotujících lopatkových kanálů.

1.270 Kaplanova turbína jako příklad přeměny potenciální energie vody na práci.

reklama

⁽¹⁾Statorová řada lopatek či rozvaděcí řada lopatek

Obsahuje ji většina typů lopatkových strojů. Jejím úkolem je usměrňovat proud pracovní tekutiny pod požadovaným úhlem a rychlostí směrem na oběžné kolo.

Dalším příkladem je mnohem menší a jednodušší zařízení, turbodmychadlo spalovacího motoru osobního automobilu. To je tvořeno hned dvěma oběžnými koly na společné hřídeli. Jedno je turbínové a pohání oběžné kolo kompresorové. Účelem turbodmychadla je zvýšit tlak nasávaného vzduchu do motoru pomocí proudu výfukových spalin.

2.271 Průřez turbodmychadlem jako příklad transformace tepelné energie na práci.

Stroje s největším průměrem rotoru jsou větrné turbíny. V tomto případě se transformuje kinetické energie větru na práci. Větrné turbíny obvykle nemají skříň, proto je proudění za turbínou ovlivňováno okolní proudem o kinetické energii.

3.193 Axiální větrná turbína.

Vyběr způsobu návrhu lopatkové stroje nejvíce ovlivňují vlastnosti pracovní tekutiny přesněji její stlačitelnost. Z tohoto hlediska je výhodné rozlišovat hydraulické a tepelné stroje. U hydraulických strojů je zanedbatelná změna hustoty pracovní tekutiny. U tepelných strojů se hustota pracovní tekutiny mění. To znamená, že například vodní a větrné turbíny jsou považovány za hydraulické stroje a turbodmychadla za tepelné stroje.

Základní typy a aplikace lopatkových strojů

Typů a způsob využití lopatkových strojů je velké množství. Sestavy strojů s lopatkovými stroji se nazývají turbosoustrojí. Základní aplikace lopatkových strojů jsou následující:

Hydrodynamická čerpadla jsou stroje sloužící k dopravě a zvyšování tlaku kapaliny. Z pohledu pracovních podmínek lze rozdělit hydrodynamická čerpadla na cirkulační (oběhová), kondenzátní a napájecí. Cirkulační čerpadla se používají především k zajištění cirkulace (oběhu) kapaliny v okruhu, překonává tlakové ztráty v okruhu. Energie předaná kapalině v cirkulačním čerpadle je přibližně 100 J·kg^-1. Výkony mohou být až v jednotkách MW (hlavní cirkulační čerpadlo jaderné elektrárny). Na Obrázku 4 je příklad malého cirkulačního čerpadla s odstředivým oběžným kolem v monoblokovém provedení. Kapalina v oběžném kole, působením odstředivých sil, proudí od středu kola k jeho obvodu. Z oběžného kola vystupuje kapalina do spirální skříně odkud je odvedena na výtlačný konec čerpadla.

4.292 Cirkulační čerpadlo a příklad jeho použití.

Kondenzátní čerpadla jsou určena k čerpání kapaliny blízko mezi sytosti (např. kondenzátu). Energie předaná kapalině v kondenzátním čerpadle je vyšší než u oběhových čerpadel, protože kondenzát je čerpán do vyšších tlaků (500 J·kg^-1 v případě vody).

Napájecí čerpadla se vyznačují čerpání kapaliny do vysokých tlaků. Energie předaná kapalině v řádech až několik desítek kJ·kg^-1.

5.293 Schématický řez článkovým napájecím hydrodynamickým čerpadlem.

Vodní kola jsou lopatkové stroje schopné transformovat potenciální a kinetickou energii vody na práci. Základními typy vodních kol jsou kola na horní, střední a dolní vodu. Kola na horní vodu využívají disponibilní vodní spád (který závisí na průměru kola) a kinetickou energii vody v náhonu kola. Kolo na spodní vodu využívá pouze kinetickou energii proudící vody. Tato kinetická energie je velmi nízká (cca 3 až 5 J·kg^-1) a proto je nutný pro smysluplný výkon většího průtoku vody.

6.294 Vodní kolo na horní vodu, střední vodu a spodní vodu.

V současnosti se pro využití vodního spádu používají především vodní turbíny, které jsou schopny dosahovat mnohem vyšších výkonů než vodní kola. Nejpoužívanější jsou tři typy vodních turbín: Peltonova turbína, Francisova turbína, Kaplanova turbína. Vodní turbína potřebuje alespoň minimální vodní spád výjimkou jsou turbíny pro přílovovou elektrárnu.

V případě Peltonovy turbíny se nejdříve transformuje potenciální energie vody na energii kinetickou (vysoká rychlost vodního paprsku na výstupu z trysky). Proud vody roztáčí oběžné kolo Peltonovy turbíny při styku s jeho lopatkami, na kterých jim předá svou kinetickou energii (princip akce a reakce).

Francisova a Kaplanova turbína jsou si podobné. Před statorovou řadou lopatek je tlak vody odpovídající vodnímu spádu. Ve statorové řadě lopatek dochází k urychlení proudu vody (v důsledku zúžení kanálů, které statorové lopatky vytváří) a k poklesu tlaku. Proud vody vstupuje do lopatkových kanálů oběžného kola turbíny, které roztáčí. Statorové lopatky jsou natáčivé, což umožňuje regulaci výkonu. Kaplanova turbína má, na rozdíl od Francisovy turbíny natáčivé i lopatky rotorové (oběžného kola). Vodní turbíny patří mezi nejvýkonnější lopatkové stroje s výkony až 1 000 MW.

7.295 Oběžné kolo Kaplanovy turbíny. Na oběžném kole jsou velice dobře zřetelné lopatkové kanály. Oběžné kolo Kaplanovy turbíny z vodní elektrárny Orlík (Česká republika), vyrobeno v ČKD Blansko.

Společným znakem tepelných turbín je expanze pracovního plynu z tlaku vyššího do tlaku nižšího, což je spojeno i se snížením teploty. Nejrozšířenějšími typy tepelných turbín jsou parní a plynové turbíny. Na Obrázku 8 je řez jednostupňovou parní turbínou (Lavalova turbína), za účelem popisu funkce tepelné turbíny.

8.296 Schématické znázornění Lavalovy turbíny.

V Parní turbíně je pracovním médiem pára (nejčastěji vodní). Parní turbíny mají velice široké uplatnění nejen v parních elektrárnách (v klasických tepelných nebo jaderných), ale i v průmyslu.

Pro vyšší výkony se staví vícestupňové parní turbíny. Každý stupeň obsahuje statorovou řadu lopatek připevněných ke skříni (vytváří řadu trysek, tedy nemusí být pouze jedna, ale lopatky statoru mohou vytvářet několik trysek rozmístěných rovnoměrně po celém obvodu) i rotorovou řadu lopatek.

9.170 Řez vícestupňovou parní turbínou.

Turbíny velkých výkonů se rozdělují na několik menších turbín a ty se řadí za sebe (vedle sebe) spojené spojkami (nemusí být vždy), takové turbíny se označují jako vícetělesové turbíny Obrázek 10.

Pracovní tekutinou plynových turbín je plyn nebo spaliny. Nejčastěji se používají plynové turbíny se spalovací komorou (proto se jim často říká spalovací turbíny). Spalovací turbíny obsahují i turbokompresor. Zařízení se spalovacími turbínami se vyznačují jednoduchostí, protože palivem bývá zemní plyn nebo jiná fosilní paliva, která se spalují přímo ve stroji Obrázek 11.

Spalovací turbíny se používají i pro pohon proudových motorů – v takovém případě je výkon turbínové části roven příkonu turbokompresoru a zbytek entalpického spádu obsažený ve spalinách je využit pro expanzi v trysce motoru a na reakčním principu vytváří tah.

Turbokompresory jsou lopatkové stroje, ve kterých dochází ke kompresi plynů i par, respektive ke zvýšení tlakové energie a vnitřní tepelné energie (v důsledku zvýšení teploty). Lopatkové kanály turbokompresoru tvoří difuzor, ve kterém se kinetická energie plynu transformuje na entalpii. Pro vyšší stlačení se používají vícestupňové turbokompresory.

12.298 Schématický řez axiálním vícestupňovým turbokompresorem.

Další obecné informace o tepelných turbínách a turbokompresorech jsou uvedeny v článku 23. Tepelné turbíny a turbokompresory.

Ventilátory slouží k dopravě plynů (většinou vzduchu) a k malému zvýšení tlaku plynu (změna hustoty plynu je zanedbatelná). Stlačení ve ventilátorech bývá od 0 do 1 kPa (nízkotlaké), do 3 kPa (středotlaké), do 6 kPa a více (vysokotlaké).

13.261 Schématický řez nízkotlakého radiálního ventilátoru s dopředu zahnutými lopatkami.

Větrné turbíny jsou lopatkové stroje bez skříně podobně jako letecké vrtule nebo lodní šrouby. Změna měrné energie vzduchu při průchodu větrnou turbínou je kolem 100 J·kg^-1. Rozsáhlé informace o větrných turbínách jsou uvedeny v článku 4. Využití energie větru.

14.299 Větrná elektrárna.

Rozdíl mezi objemovým a lopatkovým strojem

V lopatkovém stroji pracovní tekutina neustále proudí, v objemovém stroji je tekutiny uzavřena v konečném objemu stroje – pracovní objem. Pracovní objem je vytvořen stěnami stroje (píst, válec, hlava..), z nichž alespoň jedna je pohyblivá (píst). V případě, že pracovní tekutina koná práci, potom se objem stroje zvětšuje. V případě, že tekutina spotřebovává práci, potom se pracovní objem stroje zmenšuje. Práce je odváděna v podobě pohybu pístu (pístový motor, pístový kompresor, pístové čerpadlo, Wankelův motor, Stirlingův motor, zubové čerpadlo...).

15.542 Objemový stroj versus lopatkový stroj.

Kriterií výběru mezi lopatkovým a objemovým strojem je velké množství. Může rozhodovat především výkon, hmotnost, spotřeba, spolehlivost, frekvence údržby, vibrace, emise, regulační vlastnosti... Mimo technických hledisek ještě dostupnost výrobku na trhu, pořizovací cena či rychlost návratu investice atd. Za nejdůležité technické kritérium lze považovat spotřebu paliva stroje vzhledem k jeho výkonu. Objemové stroje malých výkonů mají nižší spotřebu paliva než lopatkové stroje při stejném výkonu. Naopak při vyšších výkonech mají lopatkové stroje spotřebu nižší:

16.928 Porovnání spotřeby paliva objemových a lopatkových strojů. P [W] výkon stroje; Q• [kg·s-1] spotřeba paliva; X [W] výkon, při kterém začíná být spotřeba paliva lopatkového stroje větší než objemového stroje. Index O označuje objemový stroj, index L označuje lopatkový stroj. Například spotřeba paliva pístových parních strojů je vyšší než parních turbín přibližně ve výkonovém rozmezí do 100..500 kW. U spalovacích motorů a spalovacích turbín je tato rovnováha při výkonech kolem 1 MW.

Rozdělení lopatkových strojů podle směru proudění

Rozdělení lopatkových strojů podle směru proudění tekutiny vzhledem k ose rotoru informuje o základním konstrukčním řešení stroje i o jeho vlastnostech.

17.276 Rozdělení lopatkových strojů podle směru proudění k ose rotoru.

Jak je patrné z posledního obrázku základní směry jsou čtyři: směr axiální, radiální, diagonální a tangenciální. Výběr vhodného typu lopatkového stroje podle směru proudění pracovní tekutiny se nejčastěji provádí podle jeho předpokládaných specifických otáček a pracovních parametrů.

Společné konstrukční znaky lopatkových strojů

Jednotlivé části lopatkových strojů se liší podle typu lopatkového stroje. Přesto lze u lopatkových strojů rozeznat společné konstrukční prvky. Většina lopatkových strojů se skládá ze vstupní části – vstupní hrdlo (pracovní tekutina vstupuje do stroje), výstupní části – výstupní hrdlo (pracovní tekutina vystupuje ze stroje), lopatky (rotorové, statorové), hřídel rotoru, skříň lopatkového stroje, ložiska hřídele. Lopatkové stroje obvykle obsahují i regulaci kvality a kvantity (množství) pracovní tekutiny, olejové hospodářství apod.

18.189 Hlavní konstrukční znaky lopatkových strojů. Kaplanova turbína: 1 vstup vody do turbíny přes spirální skříň; 2 statorové lopatky – natáčivé pro regulaci průtoku; 3 rotor – natáčivé lopatky pro regulaci účinnosti; 4 savka – výstupní část; 5 radiální ložisko – zachytává síly kolmé na osu otáčení; 6 axiální ložisko – zachytává síly rovnoběžné s osou otáčení.

Lopatka, lopatkový kanál a profilová mříž

Lopatky jsou nejčastěji vyráběny jednotlivě a do rotoru a statoru se vkládají (z těchto důvodů obsahují tzv. závěs lopatky nebo se připevňují k rotoru jiným způsobem) tak, aby vytvořily řadu kanálů (lopatková mříž) požadovaných rozměrů. Některé lopatkové stroje mají natáčivé lopatky (natáčení umožňuje měnit velikost průtočného průřezu případně ho zcela uzavřít) např. Kaplanova turbína. Lopatkový kanál je ohraničen, u  paty rotorem a na špici buď bandáží nebo válcovou plochou skříně. U radiálních strojů je lopatkový kanál ohraničem diskem rotoru nebo statoru.

Jak je patrné, z Obrázku 19, velikost kanálů, které lopatky vytváří závisí na poloměru válcového řezu. V tomto případě jsou lopatky krátké vzhledem k průměru a změna rozměrů není patrná jedná se o tzv. přímou lopatku neboli prizmatickou lopatku. Pro vyšší účinnost se používají tzv. zkroucené lopatky – po délce se mění jejich tvar a velikost (např. Obrázky 7, 12, 14). Přímé lopatky se používají často u radiálních strojů nebo jako krátké lopatky u axiálních strojů.

19.194 Lopatka a lopatková mříž (Lavalova turbína).

20.195 Základní názvosloví profilu lopatky. NH náběžná hrana; OH odtoková hrana; SS sací strana; PS přetlaková strana.

Vnitřní výkon/příkon lopatkového stroje

Jedním z hlavních parametrů lopatkového stroje je jeho vnitřní výkon⁽²⁾. Vnitřní výkon je výkon pracovní tekutiny protékající lopatkovým strojem.

21.289 Vnitřní výkon/příkon lopatkového stroje.

Pracovní tekutina při průchodu lopatkovým strojem může konat/spotřebovávat práci, může být ohřívána či ochlazována (teplo lze sdílet s pracovní tekutinou přes stěny stroje nebo teplo uvolňovat v pracovní tekutině např. chemickou reakcí). To znamená, že se může měnit entalpie, kinetická i potenciální energie pracovní tekutiny. Pro výpočet měrné vnitřní práce lopatkového stroje je tedy nutné použít rovnici pro První zákon termodynamiky pro otevřený systém, který zohledňuje transformaci těchto energií.

Rovnici pro První zákon termodynamiky pro otevřený systém lze zjednodušit podle druhu pracovní tekutiny a typu stroje. Například pro ideální kapalinu (hydraulický stroj) lze odvodit rovnici:

22.543. Měrná vnitřní práce hydraulického stroje.

Úprava rovnice Prvního zákona termodynamiky pro otevřený systém pro hydraulické stroje se nazývá Bernoulliho rovnice pro nestlačitelnou tekutinu.

Změna vnitřní energie pracovní tekutiny je u hydraulických strojů považována za ztrátu (snižuje práci tekutiny). Změna vnitřní energie pracovní tekutiny je způsobena ztrátami vznikající při proudění (využitelná energie se transformuje na teplo, které nelze v hydraulickém stroji využít). Přívod tepla do tekutiny v hydraulickém stroji zvyšuje pouze vnitřní energie tekutiny a neovlivňuje práci stroje.

V případě tepelných strojů se rovnice Prvního zákona termodynamiky pro otevřený systém zjednodušuje na tvar:

23.544 Měrná vnitřní práce tepelného lopatkového stroje (pracovní tekutinou je plyn).

Rovnice 22 a Rovnice 23 lze použít i pro orientační výpočet základních parametrů stroje:

Stupeň lopatkového stroje

Stupeň lopatkového stroje obsahuje stator (statorová řada lopatek) a rotor (rotorová řada lopatek):

24.192 Stupeň lopatkového stroje (znázornění na Francisově čerpadlové turbíně /reverzní turbína/).

25.277 Označení stavu pracovní tekutiny u vícestupňového lopatkového stroje (podélný řez).

V případě adiabatického děje dochází ke změně obsahu energie v pracovní tekutině pouze v rotorové řadě lopatek (odvod/přívod práce). Ve statorové řadě lopatek zůstává energetický obsah pracovní tekutiny stejný.

V případě hydraulických strojů lze odvodit zachování energetického obsahu pracovní kapaliny ve statoru z Rovnice 22 (jednotlivé druhy energií se mohou mezi sebou transformovat, ale jejich součet je konstantní snížený o ztráty):

26.190 Energetická bilance statoru hydraulického stroje. 0 stav kapaliny před statorem; 1 stav kapaliny za statorem. Odvozeno z Rovnice 22 pro ai=0. Pro stupeň pracovního stroje nutno použít indexy 2 a 3.

V případě tepelných strojů lze odvodit rovnost celkových entlapií ve statoru z Rovnice 23:

27.547 Energetická bil. statoru tepelného stroje. q0-1 [J·kg-1] teplo sdělené pracovnímu plynu ve statoru. Pro stupeň pracovního stroje nutno použít indexy 2 a 3.

V rotoru se celkový energetický obsah pracovní tekutiny mění a a_i≠0. Jestliže se jedná o turbínu je energie tekutině odebírána (obsah energie v tekutině na výstupu z rotoru je nižší než na vstupu), jestliže se jedná o pracovní stroj je tekutině energie dodávaná (obsah energie v tekutině na výstupu z rotoru je vyšší než na vstupu).

Rychlostní trojúhelník

Do lopatkových kanálů stroje tedy vstupuje pracovní tekutina s rychlostí c₁ a vystupuje o rychlosti c₂. Rychlost tekutiny c se nazývá absolutní a může mít tři prostorové složky, složka rychlosti ve směru osy se nazývá axiální a, složka rychlosti ve směru rotace se nazývá obvodová u a složka rychlosti kolmá na axiální směr a směřující k ose, respektive od osy rotace se nazývá radiální r. Jedná se tedy o vektor c^→(c_r, c_u, c_a):

28.272 Absolutní rychlost a její složky.

Absolutní rychlost tekutiny c je vektorovým součtem relativní rychlosti tekutiny w a obvodové rychlosti rotoru u. Relativní rychlost proudu w je rychlost proudu tekutiny vnímána pozorovatelem, který se pohybuje s rotujícím kanálem lopatkového stroje. Relativní rychlost může mít tři prostorové složky jako rychlost absolutní:

29.257 Vysvětlení pojmu relativní rychlost. A cyklista; B nehybný pozorovatel. c [m·s-1] absolutní rychlost větru; v [m·s-1] rychlost cyklisty; w [m·s-1] rychlost větru vzhledem k cyklistovi, tato rychlost se nazývá relativní rychlost větru.

Obvodová rychlost je funkcí poloměru rotace r a úhlové rychlosti ω, nemá žádné složky v axiálním a radiálním směru jako absolutní rychlost. Obvodová rychlost leží v rovině kolmé na axiální směr:

30.548 Obvodová rychlost rotoru. n [s-1] otáčky rotoru.

Grafické znázornění absolutní, relativní rychlosti tekutiny a obvodové rychlosti rotoru se nazývá rychlostní trojúhelník:

31.273 Rychlostní trojúhelník Lavalovy turbíny.

Rychlostní trojúhelník se obvykle nekreslí společně s lopatkovou mříží, ale pro přehlednost a potřeby výpočtů je znázorňován zvlášť.

32.549 Systém kótování úhlů v rychlostním trojúhelníku (pro axiální stupeň).

Při návrhu stupně lopatkového stroje se nejdříve vypočítá rychlostní trojúhelník, ze kterého se vychází při geometrickém návrhu lopatek. Podle požadavku na přesnost výpočtu se proudění ve stupni lopatkového stroje zjednodušuje na jednorozměrné (1D)⁽⁴⁾, dvourozměrné (2D)⁽⁵⁾ nebo se počítá jako prostorové (3D)⁽⁶⁾.

⁽⁴⁾1D výpočet stupně lopatkového stroje

Výpočet pouze referenčního proudového vlákna na referenčním poloměru lopatky. Při výpočtu se používá mnoho zjednodušení tak, aby výpočet byl jednoduchý, ale dostatečně reprezentativní v celém objemu stupně. Používá se především při výpočtu stupňů lopatkových strojů se zanedbatelným vlivem prostorového charakteru proudění, u kterých se s výškou lopatky mění rychlostní trojúhelník jen minimálně nebo pro základní návrh. Tento typ výpočtu je popsán v kapitole 19. Stupně s přímými lopatkami a článku 20. Návrh radiálních a diagonálních stupňů lopatkových strojů.

⁽⁵⁾2D výpočet stupně lopatkového stroje

Jedná se o podobný postup jak v předchozím případě s tím, že se výpočet rychlostního trojúhelníku provádí na několika průměrech. Tento způsob výpočtu se používá především při výpočtu stupňů lopatkových strojů s velkým vlivem prostorového charakteru proudění (zkroucené lopatky). K výpočtu se používají analytické i numerické metody. Tento typ výpočtu je popsán v článku 19. Návrh axiálních stupňů lopatkových strojů.

⁽⁶⁾3D výpočet stupně lopatkového stroje

Komplexní numerický výpočet stupně lopatkového stroje s využitím vyspělých programů na bázi MKP. Obvykle zohledňuje i změny rychlostního trojúhelnku v blízkosti profilů (vlivy mezní vrstvy). Před aplikaci 3D výpočtu je už známa přibližná geometrie stupně vypočítána z 1D nebo 2D výpočtu.

Ztráty v lopatkových strojích

V lopatkovém stroji dochází ke ztrátám, které mají vliv na jeho výkon/příkon. Dochází ke tření pracovní tekutiny uvnitř proudu (vnitřní tření) i na okrajích při styku s plochami stroje. Pracovní tekutina uniká ucpávkami a dalšími mezerami na konci lopatek a pod. Další ztráty jsou v mechanické části stroje tzv. mechanické ztráty. Ztráty se obvykle zvyšují při provozu stroje mimo návrhový stav⁽⁷⁾. Ztráty v lopatkovém stroji je možné rozdělit do pěti základních oblastí, které se navzájem ovlivňují, a to: Mechanické ztráty (tření mezi mechanickými částmi stroje) – Aerodynamické ztráty (změna sil působící na obtékané těleso) – Energetické ztráty (např. snižování entalpického spádu odvodem tepla do okolí při expanzi v tepelné turbíně apod.) – Ztráty způsobené změnou vlastností pracovní tekutiny (např. kondenzace v průběhu expanze páry...) – Ztráty způsobené netěsnostmi (může být vnitřní netěsnost mezi stupni a nebo vnější, při které je sdílena tekutina s okolím stroje)

Na začátku výpočtu lopatkového stroje nebo jeho části se jednotlivé ztráty většinou odhadnou (není známa geometrie pro přímý výpočet ztrát). Na konci výpočtu se tyto odhady zkontrolují kontrolním výpočtem. Pokud kontrolní výpočet ukazuje na nepřijatelnou chybu, potom se postupuje opakovaným výpočtem (iteračně).

reklama

Odkazy

Bibliografická citace článku

ŠKORPÍK, Jiří. Lopatkový stroj, Transformační technologie, 2009-08, [last updated 2018-09-26]. Brno: Jiří Škorpík, [on-line] pokračující zdroj, ISSN 1804-8293. Dostupné z https://www.transformacni-technologie.cz/11.html. English version: Turbomachine. Web: https://www.transformacni-technologie.cz/en_11.html.