Tento článek navazuje na kapitolu Úvod do spalovacích turbín, ve které jsou psány základní konstrukční specifika spalovacích turbín a okrajově i plynových turbín a jejich využití. Naopak zde jsou především popisy vlastností spalovacích turbín ve vztahu k jejich provozu a také některé podrobnosti o tepelném oběhu těchto typů turbín.
Spalovací turbína je samostatný kompaktní technologický celek, ve kterém se realizuje kompletně celý tepelný oběh na rozdíl od parních turbín. Spalovací turbína vyžaduje jen napojení na rozvod paliva, napojení na hnaný stroj, elektřinu (pokud se nejadná o ostrovní provoz), sání vzduchu (s filtry) a odvod spalin, je také nutné počítat s investicí do stavby strojovny (především u velkých výkonů). Kompresorová část spalovací turbíny může být vybavena odběry nejčastěji pro zabudování mezichlazení (součásti technologie jsou tedy i chladiče) nebo pro technologické účely. Technologický celek téměř vždy obsahuje na výfuku spalovací turbíny tepelný výměník, buď pro ohřev vody nebo výrobu páry pro paroplynový oběh nebo pro regeneraci tepla.
Tepelná účinnost soustrojí je vztažena k množství využitelné energie přiváděné v palivu do spalovacích komor turbíny (nejčastěji se jedná o spalné teplo nebo výhřevnost paliva) k užitečnému výstupnímu výkonu soustrojí. V případě, že soustrojí plynové turbíny pohání elektrický generátor, potom je užitečným výstupním výkonem elektrický výkon na prahu bloku, Obrázek 140, s. 2, na kterém jsou znázorněny i důležitá napojení spalovací turbíny.
Vzduchu pro chlazení teplotně namáhaných částíturbíny bývá chlazen v extérních výměnících tepla (Obrázek 140(13), s. 2) – chlazení snižuje spotřebu chladícího vzduchu – a navíc proudí přes jemný filtr, aby nedošlo k ucpání chladícíh trysek v lopatkách. Mimo lopatek se používá tento vzduch k chlazení a zahlcení ucpávek v místě mezi rotorem a spalovacími komorami.
ucpávek v místě mezi rotorem a spalovacími komorami.
Vyžadují-li to klimatické podmínky, pak se pro pro zamezení vzniku námrazy na sání instalují systémy k zamezení vzniku námrazy (Obrázek 140(6), s. 2), aby nedocházelo zanášení sacího filtru námrazou. Nejčastěji se používá systém ohřevu vzduchu odběrem teplého vzduchu v kompresoru, který je jednoduchý, a pokud není příliš často v provozu, tak i výhodnější než další používané možností jak zamezit námraze na sání viz [2]. Nevýhodou tohoto konkrétního řešení je nutnost odběru vzduchu při vysokém tlaku, aby byl velmi teplý a odmrazení účinné.
Článek jednak vypráví příběh elektrárny, která odolala zimní bouři a byla stále schopna dodávat elektřinu do sítě (i když v oblasti byl Blackout) díky odmrazovacímu zařízení, a jednak, že už při 4,4 °C hrozí námraza na sání spalovacích turbín.https://t.co/SQR8zo2OlQ
— Jiří Škorpík (@jiri_skorpik) January 26, 2023
nutnost odběru vzduchu při vysokém tlaku, aby byl velmi teplý a odmrazení účinné.
Důležitou součásti diagnostiky spalovací turbíny je měření teploty spalin. Při překročení povolené teploty dané výrobcem musí být turbína okamžitě odstavena a překontrolována výrobcem. Při překročení dovolené teploty by mohlo dojít k poškození především lopatkové části turbíny nebo minimálně k zhoršení mechanických vlastností materiálu lopatek. Překročení teploty spalin především hrozí u spalovacích turbín na kapalná paliva, protože se do spalovacích komor může dostat větší množství paliva. Z těchto důvodů regulace toku paliva do spalovacích komor obsahuje i omezovač, který na základě teploty na výstupu ze spalovací komory omezuje dávkování paliva, jestliže je případáváno příliš rychle před zvýšením obsahu vzduchu (jedná se o problém zejména leteckých motorů, kdy pilot přidá palivo příliš rychle) [7, s. 240].
dostat větší množství paliva. Z těchto důvodů regulace toku paliva do spalovacích komor obsahuje i omezovač, který na základě teploty na výstupu ze spalovací komory omezuje dávkování paliva, jestliže je případáváno příliš rychle před zvýšením obsahu vzduchu (jedná se o problém zejména leteckých motorů, kdy pilot přidá palivo příliš rychle) [7, s. 240].
Tlakové ztráty významně ovlivňují účinnost soustrojí, protože rychlosti proudění jsou obvykle vysoké a v oblasti spalovacích komor je i velké víření. Tlakové ztráty (ty, které nejsou započítány již při výpočtu stupňové části soustrojí) vznikají na sání turbokompresoru (ztráty v tlumičích hluku, filtrech a ztráty ve vstupním hrdle), ve spalovacích komorách, ve výstupním hrdle, v komíně a i v odběrech. Tyto ztráty mají přímý dopad na měrnou vnitřní práci pracovního plynu jak je patrné z T-s diagramu na Obrázku 728.
Tlakové ztráty je možné vypočítat až na základě geometrie a velikosti konstrukce, proto se nejdříve odhadují. Odhady tlakových ztrát pro jednotlivé úseky jsou uvedeny například v [1, s. 90].
Spalovací turbíny mají relativně rychlý start. Rychlost a postup startu závisí i na druhu použitého paliva a mazacím systému spalovací turbíny.
Jestliže je palivem stlačený plyn, tak lze turbínu při startu roztočit pomocí tohoto stlačeného plynného paliva – nevýhoda je velký únik hořlavého a dusivého plynu do atmosféry přes komín, takže se používá ojediněle. Ke startu se používá i stlačený vzduch z externího zdroje stlačeného vzduchu, který je přiváděn do spalovací komory, což je typ startu v případě kapalných paliv. U leteckých turbín se potřebný tlak ve spalovací komoře při startu dosahuje komprimací vzduchu v malé pomocné turbíně (PEJ-pomocná energetická jednotka).
, tato pomocná turbína se startuje elektrickým startérem), případně je PEJ vybavena el. generátorem pro start hlavní turbíny pomocí elektrického protáčecího zařízení.Startovat spalovací turbínu lze i pomocí otáčení rotoru. V hořlavém prostředí se často používají hydraulické startéry [2, s. 222]. Malé turbíny lze startovat elektrickými startéry (například PEJ v letadlech). Velké turbíny se startují i přes připojený elektrický generátor pomocí výkonové elektroniky změny frekvence.
K zapálení paliva ve spalovacích komorách dochází ještě před dosažením jmenovitých otáček.
U leteckých turbín předchází startu automatická diagnostika.
Za účelem zvýšení účinnosti transformace energie ve spalovací turbíně se provádí Carnotizace porovnávacího oběhu. Porovnávacím oběhem plynových a spalovacích turbín je Braytonův oběh, viz Obrázek 134.
Tepelná účinnost je zvyšována podaří-li se zvýšit střední teplotu přívodu tepla do oběhu nebo naopak snížit střední teplotu odvodu tepla z oběhu. Existuje několik obecných metod jak toho dosáhnout, přičemž velmi často se kombinují.
Z tvaru Braytonova oběhu se nabízí řešení zvýšení tepelné účinnosti oběhu a to zvýšením tlaku na výstupu z kompresorové části plynové turbíny, Obrázek 938.
Tato metoda zvýšení účinnosti se používá u aeroderivátů větších výkonů a to předřazením dalšího tělesa kompresoru (příklad realizace viz níže). Jak je patrné z diagramu má zvýšení tlaku za kompresi hned dvojí účinek, zvýší se střední teplota přívodu tepla do oběhu TT a zároveň sníží střední teplota odvodu tepla z oběhu TS.
hned dvojí účinek, zvýší se střední teplota přívodu tepla do oběhu TT a zároveň sníží střední teplota odvodu tepla z oběhu TS.
Se zvyšujícím se tlakem roste vliv ztrát, respektive vliv rozdílu mezi účinnosti expanze a komprese, takže od určitého kompresního poměru je přínos na tepelné účinnosti plynové turbíny záporný, viz Obrázek 762.
Nevýhodou je, že se při větším zvýšení tlaku p2 může výrazně snížit měrná práce oběhu a tedy i výkon soustrojí. Proto se, nejen z těchto důvodů, kombinuje toto opatření například úpravou s mezichlazením komprese – pokud je kompresorová část složena z více těles - zvýší množství komprimovaného vzduchu a tedy i výkon soustrojí, jak je ukázáno v následující podkapitole.
kompresorová část složena z více těles - zvýší množství komprimovaného vzduchu a tedy i výkon soustrojí, jak je ukázáno v následující podkapitole.
Provedením mezichlazení v průběhu komprese (popsáno v kapitole Turbokompresory s mezichlazením neboli s vnějším chlazením) se sníží kompresorová práce, přičemž práce turbínové části zůstává zachována (Obrázek 138).
Tímto opatření se zmenší vnitřní práce kompresorové části, ale teplotní poměr TS/TT se tímto příliš nesníží a tedy ani účinnost (příčinou je opět nutnost zvýšení přivedeného tepla ve spalovací komoře – úsek 22-3). Přínos mezichlazení na výkon soustrojí je tím větší čím větší je kompresní poměr, proto se používá jen u plynových turbín s velkým kompresním poměrem, například aeroderivátů
Základním předpokladem vysoké tepelné účinnosti Braytonova oběhu je vysoká teplota pracovního plynu T3 před turbínovou částí. Zvyšováním teploty T3 se sice zvýší i teploty T4 (Obrázek 135), ale lze jednoduše dokázat, že při zachování vnitřní účinnosti turbínové části se bude zvyšovat i tepelná účinnost oběhu.
V případě ideálního Braytonova oběhu (komprese i expanze probíhá izoentropicky) by se se zvyšováním teploty T3 zvyšovala tepelná účinnost oběhu bez ohledu na tlak. V případě, že komprese a expanze nebude izoentropická (termodynamické účinnosti nižší než 1) projeví se i vliv kompresním poměru, protože kompresní práce od jistého bodu poroste rychleji než práce expanze, viz Obrázek 850, s. 6.
U proudových motorů je zvyšování teploty T3 v podstatě jedinou možností jak zvýšit účinnost oběhu a tedy snížit spotřebu paliva (ostatní metody vedou na významné zvýšení hmotnosti motoru). Zvyšování teploty spalin ve spalovací komoře je podmíněno zvyšováním teplotní odolností spalovacích komor a prvních stupňů turbínové části. Vysokoteplotní odolnosti se dosahuje použitím jakostních materiálů lopatek a aktivním chlazením lopatek. I přes tyto opatření se maximální dosahována teplota T3 u stacionárních spalovacích turbín ustálila na hodnotě 1 300 °C. Důvodem jsou problémy ze vznikem škodlivých emisí při těchto teplotách.
dosahována teplota T3 u stacionárních spalovacích turbín ustálila na hodnotě 1 300 °C. Důvodem jsou problémy ze vznikem škodlivých emisí při těchto teplotách.
Regenerace tepla spočívá v ohřevu stlačeného vzduchu za kompresorem horkými spalinami na výstupu z turbíny (Obrázek 136). Tímto způsobem se zmenší potřebné množství tepla přiváděného ve spalovací komoře (střední teplota přívodu tepla do oběhu roste) a zároveň se sníží teplota spalin na výstupu z plynové turbíny (střední teplota odvodu tepla z oběhu klesá).
Z T-s diagramu na Obrázku 136 je patrné, že při zvyšování tlaku na výstupu z kompresorové části p2 bude přínos regenerace klesat a naopak (při konstantní teplotě T3). Lze tedy velice snadno vypočítat při jakém kompresním poměru se regenerace tepla v Braytonově oběhu už nevyplatí, respektive se jedná o kompresní poměr, při kterém nastane rovnost T2=T4, viz také Obrázek 941.
V praktických aplikací se regenerace tepla vyplácí u malých plynových turbín s jednostupňovým kompresorem nebo u velkých plynových turbín vybavených mezichlazením komprimovaného vzduchu, protože se sníží teplota na výstupu z kompresoru T2. Více o optimalizace Braytonova oběhu s regenerací tepla v [5, s. 109], [1, s. 68].
velkých plynových turbín vybavených mezichlazením komprimovaného vzduchu, protože se sníží teplota na výstupu z kompresoru T2. Více o optimalizace Braytonova oběhu s regenerací tepla v [5, s. 109], [1, s. 68].
K realizaci regenerace tepla je nutné další zařízení a to tepelný výměník. Používají se rekuperační výměníky tepla (spaliny a vzduch jsou od sebe odděleny teplosměnnou plochou) a výjimečně i regenerační výměníky tepla (spaliny a vzduch střídavě smáčí stejnou teplosměnnou plochu). V případě rekuperačních výměníku tepla se používají deskové konstrukce [1, s. 400], protože umožňují vysokou kompaktnost případně i speciální trubkové konstrukce [4, s. 250]. Konstrukční problémy přináší rozdíl tlaků mezi vzduchem a spalinami, což zvyšuje nároky na těsnost a pevnost výměníku.
U malých spalovacích turbín s malým tlakovým poměrem může být teplota spalin na výstupu z turbínové části vysoká, aby byla zaručena teplotní odolnost regenerátoru používají se otáčivé regenerační výměníky s keramickou matricí [1, s. 400], [4, s. 253], [5, s. 111]. Rotační regenerační výměník tepla byl použit i na spalovací turbíně pro osobní automobil Chrysler.
Při rozdělení turbíny na více těles je možné v určité části expanze plyn opět ohřát na vyšší teplotu (Obrázek 137). Takto další část expanze bude probíhat při vyšší teplotě což zvýší účinnost Braytonova oběhu. U plynových turbín se spalovacími komorami se druhé ohřátí provádí ve vložených spalovacích komorách před druhým tělesem turbínové části, ve kterých se ke spalování využívá kyslík obsažený ve spalinách z předchozího spalování. To znamená, že první spalování probíhá se značným přebytkem kyslíku.
Teplota T3, 2 bývá obvykle stejná nebo nižší než T3, protože obě tělesa turbíny se spalovacími komorami jsou si materiálově i konstrukčně podobné. Druhé těleso turbíny nemusí být na společné hřídeli s hlavním tělesem a může mít i jiné otáčky nebo fungovat jako turboexpandér se spalovacími komorami.
Nevýhodou tohoto způsobu zvyšování tepelné účinnosti spalovací turbíny je, že na konci turbínové části je vysoká teplota spalin. I přesto se účinnost zvýší, ale daleko vyšší úspora nastane pokud se tento způsob zvyšování účinnosti kombinuje s regenerací tepla ve spalinách nebo se toto teplo využije jinak, například v paroplynovém oběhu či pro ohřev teplé vody nebo regeneraci.
na konci turbínové části je vysoká teplota spalin. I přesto se účinnost zvýší, ale daleko vyšší úspora nastane pokud se tento způsob zvyšování účinnosti kombinuje s regenerací tepla ve spalinách nebo se toto teplo využije jinak, například v paroplynovém oběhu či pro ohřev teplé vody nebo regeneraci.
Výše uvedené metody zvyšování účinnosti spalovacích turbín se mohou kombinovat, například v [1, s. 425] je popsáno schéma dvoutělesové spalovací turbíny s mezichlazením a dvojím spalováním.
U spalovacích turbín se regulace výkonu provádí především změnou vstřikování množství paliva, tím se mění teplota T3. Například snížením množství paliva poklesne teplota T3, tím se sníží objemový průtok turbínové části (průtočné průřezy turbíny jsou konstantní), což znamená, že poklesne i tlak za kompresorovou částí p2. Při snižovaní výkonu z jmenovitého se tedy pohybuje pracovní bod kompresoru dále od pumpovní čáry.
Lze také částečně regulovat výkon pomocí kompresorové části způsoby popsaných v kapitole Regulace turbokompresorů, pokud je k tomu spalovací turbína uzpůsobena. U leteckých turbín se ještě používá vířivých zařízení (předřazené lopatky) u prvních stupňů kompresorové části, které vytváří vír u špic rotorových lopatek a tím snižují možnosti vzniku odtržení proudu od profilu. Tímto opatřením se snižuje kompresní poměr, ale zlepšuje akcelerační charakteristika [2, s. 65].
Při snižení výkonu mohou poklesnout i otáčky, pokud to umožňuje pracovní stroj, který turbína pohání (v případě pohonu elektrického generátoru jsou otáčky konstantní), u leteckých pohonů je pokles výkonu spojen s poklesem otáček vždy.
Významný vliv na výkon má i změna okolního tlaku a teploty nasávaného vzduchu (u proudových motorů lze částečně kompenzovat změny výkonu způsobené změnou tlaku a teploty na úpravou geometrie výstupní trysky).
Výkon, účinnost a spotřeba paliva jsou na sobě závislé veličiny, a pokud lze měnit i otáčky spalovací turbíny je výsledná charakteristika relativně složitá, viz Obrázek 806.
Konstrukce charakteristiky spalovací turbíny je také náročná, protože se jedná o soustrojí turbokompresoru a turbíny. To znamená, že je nutné sestrojit charakteristiku kompresorové části i turbínové a ty propojit, přitom lze plně využít poznatky z konstrukce charakteristiky parní turbíny a absolutní charakteritiky turbokompresoru. V případě velkého vlivu změny otáček (především u plynových turbín) lze použít i metodiku uvedenou v [1, s. 295].
V blízkosti jmenovitých parametrů se lze orientovat i pomocí zjenodušených chrakteristik spalovacích turbín. Předně, změna výkonu spalovací turbíny s konstatními otáčkami je přibližně přímo úměrná poklesu množství paliva, viz Obrázek 847a. Vliv teploty vzduchu na sání na výkon je také přibližně lineární Obrázek 847b.
Jak je z charakteristiky spalovací turbíny patrné s klesajícími otáčkami klesá velmi rychle i výkon, respektive kroutící moment na hřídeli, proto pro pohon kompresorů, přímý pohon automobilů a pod. je vhodnější dvouhřídelová spalovací turbína (viz například konstrukce uvedené v kapitole Úvod do spalovacích turbín), kde lze měnit otáčky a výkon nejen změnou množství paliva ale i regulačním ventilem před druhým tělesem turbíny, pak se může charakteristika změnit přibližně tak, jak je ukázáno na Obrázku 848.